Na státismu mi vadí, že v lidech pěstuje a hýčká pocit oběti. Viz třeba Apolena Rychlíková nebo levice obecně. Babiš to v posledním volebním klipu dotáhl k dokonalosti, pokud můžete, nedívejte se na to. Nějaká stará paní tam usedavě naříká a pookřeje, jen když mluví o vůdci. Snažím se dávat si pozor, aby můj výklad anarchie nezklouzával k tomu samému: “Podívejte, jaké je to utrpení! Strašně trpíme!” Když trpět, tak raději z toho mít srandu jako Navalny (žiju si jako Putin za 6 metrovou zdí a všude fízlové) než to furt oplakávat. Že je něco hrozné ještě neznamená, že se z toho člověk má hroutit. Svět je jaký je, a jiný bude, jen když (si) ho člověk změní. Jinak k tomu Babišovi… on se do druhého kola dostane, to je jisté. A v druhém kole má velikou šanci vyhrát, protože nešťastných lidí je skoro vždy o maličko více než šťastných. V prezidentské volbě ale už vůbec nejde o program. Volí se jeden člověk, a tam rozhodují pouze emoce. Vyhraje nasrání nebo smíření? Hrubost nebo jemnost? Totalita nebo pluralita? V posledních volbách do sněmovny dali lidé o milión hlasů více tomu prvnímu. To jen konfigurace volebního systému katastrofu zvrátila. Na to se nedá spoléhat a už vůbec ne u prezidentských voleb. No ale bude to vtipné. Bude prezident chodit k soudu, nebo prohlásí “Lid rozhodl, takže si pane soudce naserte.” Dokáže si demokracie poradit s prezidentem agentem STB? Kdo ví…