Když političtí marketéři dostali za úkol sdělit lidu o Paroubkovi něco pozitivního, plácli tam “je pracovitý”. Těžko totiž vymyslet cokoliv jiného a snadno se to předstírá. Stačí záplava fotek, kde si dotyčný potřásá rukama, nebo zaujatě na něco kouká. S Babišem to samé. Pracovitost, to jsou ty obří brejle. Zaujatost pak Babiš předstírá zakaboněním tváře, což ani moc hrát nemusí, protože štastný opravdu není. Dá se říct, že Prchal vlastně nedělá nic jiného, než že amplifikuje Babišovu osobnost - uřvaného kňučedníka kňourala s brekotem jako životním postojem. Dělá to proto, že jací politici tací voliči. Bylo by super mít politické strany, které by si konkurovaly programy (jako totální odpůrce státu mám logicky radost i z malého zlepšení). To však nemáme. Máme plus mínus polovinu politického spektra paralizovaného velmi nešťastnými lidmi. Imho jde o medicínský problém. Ve středověku byl skoro každý člověk prolezlý parazity, dnes je skoro každý prolezlý hoaxy, fake news, fóbiemi a úzkostmi, a politika podle toho vypadá. Přeci lze spolu nesouhlasit, aniž by člověk musel cenit zuby. Žádné zázračné řesení neexistuje. Samozřejmě krom anarchie a Bitcoinu, ale tato dvě léčiva (vlastně jedno, Bitcoin je anarchie) jsou tak účinná, že léčit s nimi lze jen po dávkách. Dám příklad: Neumíme odstátnit všechny státní podniky ze dne na den, a také neumíme okamžitě nahradit všechny státní peníze Bitcoinem. To však vůbec neznamená, že se o ti nemáme snažit. Naopak a o to více.