Bordelismus Odborně Hoarding disorder. Má to skoro každý, lišíme se jen v míře. Každý znáte ze svého okolí někoho, kdo bydlí zavalen krámy. Já teď zrovna uklízím (odjela mi na týden rodina do mama hotelu), a jsem si skoro jist, že zakládáme Matyldě na problém. Že se dítě nemá překrmovat cukrem, ví už docela dost lidí, ale že by nemělo mít x krabic hraček, to mnozí ještě neví. Já jako dítě bych se zbláznil. Dodneška si pamatuji, že jsem měl x plyšáků, a stresoval se z toho, jestli všechny ňufám dostatečně. Jedna z mých prvních vzpomínek je, že jsem to jednoho dne už nevydržel, a všechny plyšáky naházel do velké truhly, abych se na ně už nemusel nikdy koukat (a snažit se vyřešit neřešitelný problém). Jak zaklaplo víko, hrozně se mi ulevilo. Mám kamaráda, který hodně cestoval po světě, takže postupně zoptimalizoval počet věcí které vlastnil na nějakých 73 kusů. Všechny ty věci se vešly do jedné fotky. To je sen! Čím to, že lidé tendují k hromadění opulentního množství zbytných krámů? Je svět tak komplexní? Možná, ale především to je tím, že vysoké časové preference nutí podnikatele vyrábět nekvalitní šunty v obrovských množstvích. Jako takhle, těch příčin je více, a, světe div se, nemůže za vše stát, i když to někdy z mých statusů může tak vypadat 😅 O časových preferencích a zlých (státních) penězích jsem psal už mockrát, nechci se opakovat, to není téma této úvahy, jen mi to přišlo vtipné, že i zde stát hraje roli. Zpět k bordelismu. Čistý stůl, čistá hlava. V programování je třeba s pamětí pracovat velmi pozorně, protože se snadno stane, že pamět dojde, a aplikace se zhroutí nebo je příšerně pomalá. Používají se v zásadě dvě techniky. Počítání krámů a robot, který nepoužívané krámy počítá (a vyhazuje) za vás. V Androidu je robot, v iOS se počítá ručně (respektive robot počítá staticky při kompilaci, ne dynamicky za běhu). Proto iOS zařízení stačí mnohem méně paměti než Androidu a proto je vše plynulejší. Ale to jsem zas odbočil 😅 Bordelismus. Znáte tento nádherný citát? „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“ V tom je vše. Stačí o tom přemýšlet. Matyldě hračky vyhazovat nebudu, ale pomalu nastává čas učit jí, aby si věci uměla zorganizovat sama. Nejprve si musí uvědomit, co chce. Když neví, přechodné období je sklep. A zbytek nemilosrdně ze života vyhodit. City máme chovat k lidem (a zvířatům), ne k věcem. Mít city k věcem, to je psychická porucha - Hoarding disorder.