Až přijde kocour… Představte si, že by každá koruna měla barvu podle toho, jestli byla směněna dobrovolně nebo byla ukradená. Juraj Karpiš peníze rozděluje na zlé a hodné. Zle peníze jsou ty, které jsou ukradené. Hodné peníze jsou ty, které vlastník někomu jinému předal dobrovolně. Máme jednu stupnici (dobro - zlo), ale hodně barev. Proto by stačilo peníze obarvit monochromaticky. Černá, bílá, šedivá. Peníze by obarvovaly také statky a služby, které by za ně byly pořízeny. Televize koupená z ukradených peněz by byla bílá. Černá televize by byla z peněz poctivě vydělaných. Zapomeňte pro teď na význam bílé a černé barvy, jde pouze o to rozlišení. Peníze by obarvovaly také lidi. Čím více by člověk žil z ukradených peněz, tím více by byl bílý. A naopak. Tohle je svět, který existuje, ale my lidi ho povětšinou nevidíme. Každá věc, služba, každý člověk je výsledkem působení dvou základních sil v různých poměrech - dohody a donucení (dobra a zla). Malé zlo pozná každý už jako dítě na pískovišti. Velké zlo nepozná často ani dospělý. Kdyby Putin vypadal takový jaký je, bylo by to nějaké monstrum sající a koupající se v krvi miliónů dětí, žen, mužů, i zvířat. Obří nacucané klíště s kilometrovými chapadly a ohlušujícím skřekem. Ale vizuálně je Putin nažehlený mírně hovořící uředníček. Obarvené peníze obarvující lidi, statky, služby, bohužel zatím nemáme. Proto se ve společnosti tolik daří podvodům i podvodníkům. Nejsou vidět, a jak jsem psal, čím větší zlo tím hůře rozpoznatelné je, protože tím lepší má mimikry. A to největší zlo má mimikry nejlepší.