Jak jsem nedávno psal, v čem že je průser levných hypoték, že při změně úroků vyskočí splátky klidně na trojnásobek, tak státy mají ten samý problém. Státy horko těžko splácí úroky ze svých dluhů, a teď jim hrozí, že budou muset splácet třikrát tolik. Kdyby se členové státu (už bych měl proto vymyslet nějaké slovo, hmm, co třeba státyáni? Mafie - mafiáni) odpovědní za padělání peněz rozhodli s tím přestat, státní rozpočty se zhroutí, a peníze se uzdraví až za deset nebo i více let. Vzhledem k délce volebního cyklu, se toto nestane. Politici, kteří by to prosadili, by byli v nejbližších volbách nahrazeni politiky, kteří by se tisknout peníze nerozpakovali. A to v lepším případě. V tom horším by dopadli jak Alois Rašín. Na tištění peněz není nejhorší inflace, ale ta závislost na ní. Je to jako droga. Jedna dávka člověka nezabije, ale více dávek vybuduje závislost, a najednou je všechno v hajzlu, a už z toho není cesty ven. Takže co udělají politici? Budou se tvářit vážně, a “zachrání” feťáka další dávkou. Inflace tu s náma bude mnoho let. Je to jako vyklepávání kečupu z láhve. Nejdříve kapka po kapce, a pak… Jediná obrana je Bitcoin. Jeho současný pád je logický. Spekulanti stahují vše do keše. The cash is trash until crash. Někteří ze strachu, jiní čekají jako supi, až bude crash totální, aby pak zkoupili, co přežilo. To je mimochodem velmi zdravé. Jak supi tak mouchy mají v ekosystému své místo. Hodleři vědí, že to není poprvé a ani naposledy. Volatilita v této fázi adopce je feature ne bug. Jen bych chtěl připomenout, že to neznamená, že se svět zhroutí. Firmy fungují, lidé pracují. Jen se zhroutí domeček z karet - státní peníze.