Na WebExpu jsem potkal sympatickou holčinu, která pracuje v nějaké firmě založené Prahou, která propaguje “umělou inteligenci”. Dostali na to patnáct mega. Udělali web, a asi nějaké konference. Byla naprosto bytostně přesvědčená, že ty peníze jsou dobře investované. Anarchista se musí kolikrát ovládat, aby nebyl za party pooper čůráka - totálně nepřejícného magora. Je skoro jedno, jak ty peníze byly utraceny. Jak dlouho trvá průměrnému plátci daní, než na daních zaplatí 15 miliónů. Celý život? (Odhad pro jednoduchost). Tahle skupina členů státu dostala na hraní jednoho otroka. Jeden člověk mimo stát, který na jejich hraní celý svůj život musel pracovat. Musel, protože to utratili. Jeden jeho celý pracovní život proměněný ve webovky a platy na pár let… Zastánci státu argumentují nejčastěji tak, že stát pomáhá potřebným. Kdyby to tak bylo, oni nejvíce by řvali, že zazobaným firmám někdo cáluje jejich business. Ale neřvou. Je to mimo jejich pozornost. První pravidlo ekonomie, zdroje jsou vzácné. První pravidlo politiky: Popřít první pravidlo ekonomie. Samoživitelky a samoživitelé obrací v ruce každou korunu, zatímco členové státu mají mejdan. Sympatické holčině jsem neřekl nic. K ničemu by to nebylo, jen by se urazila. Stejně jako Putin nechápe, co je špatného na centralizaci moci, naprosto stejně to nechápou členové státu. Možná kdyby k nim do firmy ten, který to celé cáluje, musel chodit každý den, a plnit jejich rozkazy, a za opuštění pracoviště by mu hrozil únos policií, možná by je trklo. Ale spíše ne. To je jedno z největších zel státu. It tricks good people to do horrible things.