Čtu noviny, tu denní záplavu katastrofických zpráv z politiky, a napadá mne, že důvod proč diktátoři lžou, má překvapivě pozitivní vysvětlení: Většina lidí je dobré povahy. Všem diktátorům jde o “dobrou” věc. Žádný neříká “chci krást a zabíjet”, ačkoliv přesně tohle dělají. Je to zajímavý paradox. Proč diktátor narovinu neřekne, co chce dělat? Proč se diktátoři tak často uchylují k lhaní? Protože nejsou charakterově stejní jako občané. Ten rozdíl je třeba maskovat a překlenout. A to lze jedině lhaním. Čím více diktátoři lžou, tím více na sebe prozrazují, jak moc jsou civilistům (občanům mimo stát) vzdáleni. To je přeci dobrá zpráva. Lidi nejsou tak hrozní jako diktátoři. Kdyby byli, nemuseli by jim diktátoři tolik lhát. To samé platí pro mnohé politiky. I ten uřvaný věčně nasraný Okamura chce přeci “dobro”. Jeho věčná nasranost je hrané spravedlivé rozhořčení. Zbývá otázka, proč se diktátoři a mnozí politici charakterově tak často a tak moc (měřeno jejich mírou lhaní) liší od civilistů? Protože stát upřednostňuje specifické povahy. Kata by taky nechtěl dělat každý, například. Problém je katalyzátor - stát. Politika a politici jsou jen jeho produkt.