Kamarád byl nedávno pozvaný do diskuze na téma “Ohrožuje kontrola marží svobodu podnikání?”, což je jen krůček k “Jaké ceny má stát regulovat a proč?”, což je jen krůček k “Proč se kurva na tu svobodu podnikání už nevysereme, a neznárodníme všechno a všechny, ať už je konečně klid na práci.” Trochu jsem to přehnal, ale to jen proto, že stát to při tom kontrollování, regulacích, a znárodňování taky trochu přehnal. Problém je, že já jsem já, a to co já považuji za extrém, je pro většinu lidí výchozí stav tj. normální pěna dní. Prostě nuda. Dumal jsem, co bych já v takové diskuzi tak mohl říct, abych většinu lidí nenasral, a nevypadal jako někdo, kdo by nejraději přehazoval novorozeňata lvům. Tenhle problém má asi většina příčetných ekonomů, jak mluvit s lidmi, a nevypadat u toho jak totální čůrák, jehož největší radostí je odpírat lidem to, na co dle svého přesvědčení mají ”právo”. To “právo” je samozřejmě naprosto cokoliv, na co zastánce státu ukáže prstem. Jídlo, bydlení, vzdělání, základní výzkum, ochrana přírody, cokoliv. Nic z toho dle zastánce státu není doopravdické zboží a u všeho z toho “trh nefunguje”, takže je třeba použít proti bezbraným lidem donucovací aparát státu, tj. výhružky oloupením, únosem, a vězněním (to vše se postupně stane, když neposlechnete stát). Opravdu rád bych si někdy poslechl definici “zboží” a “trh nefunguje”, protože pro zastánce státu ta slova mají zcela evidentně jiný význam než pro mne. Zkusil jsem přijít na to, jestli existuje něco, co nevyžaduje alespoň malou regulaci, a nenapadlo mne nic jiného, než návštěva bordelu a masturbace. To jediné stát asi nereguluje. Doufám. No ale zpět na začátek. Nic z toho nemůžu říct v nějakém veřejnoprávním a směroplatném médiu, protože by redakci spadla brada nebo by se mi rovnou vysmáli. Blouznit o stále nových omezeních svobody je naprosto OK a patří to k dobrému tónu, ale opak z nějakého důvodu vzbuzuje odpor. Oslí můstek. Kdo chce pochopit myšlení Putlera a ideologů ruské televize, tomu stačí pochopit myšlení politiků a ideologů ve své vlastní zemi. Rozdíl je pouze v míře, mustr je ale ten samý. OK, co bych tam řekl, když není praktické hájit a vysvětlovat své vlastní názory? Příčetný ekonom sklouzne k opatrnému nabádání nebo zamlženému rozporování “Tak ta cla nejsou úplně nejlepší…”, protože nechce čůrat proti větru. Nepříčetný ekonom, kterých je většina, zavětří kudy vítr vane, a tam nastaví plášť. Vypadá pak chytře, a přitom jde jen o ten starý trik opakovat to, co řeknou jiní. Chcete vypadat chytře? Být populární? Potvrzujte lidem, co si myslí. Je to takový mentální petting. Proto je ekonomie jako věda tak zkurvená. OK, co bych tam řekl? Asi bych se zeptal strany zastávající kontrolu podnikání, jestli si je vědoma nějakých problémů z regulace vyplývajících. Ne? No tak zveřejňujme marže ve všech oborech, ne? Prostě bych tlačil na pilu. Výsledkem by asi byla komedie. Snažil bych se zastávat názory druhé strany lépe než ona sama, v naději, že ji to samotnou trkne. Aby bylo jasno. Nejsem extrémista v tom smylu, že neslevím. Klidně ať se schválí zákon o povinném zveřejňování marží pumpařů. Ten zákon už se nikdy nezruší. Stejně jako tisíce dalších. Nemá smysl hádat se o každém zvlášť. Úplně by stačilo, kdyby zastánce státu začal pochybovat. Alespoň maličko. Já začínal úplně stejně. Zbytek je historie.