Včera na zahradní párty někdo: “Z anarchokapitalismu jsem psal diplomku, ale dnes už s tím nesouhlasím.” Začal s tím sám, já to ani slovem nezmínil. O chvíli později: “Problém s ankapem je ten, že předpokládá, že lidi jsou racionální.” Pokrčil jsem rameny. Co na to říct, slyšel jsem to 1000x a nic takového ankap netvrdí ani nevyžaduje. Ale zase, byl zvědavý, tak proč si tu debatu po 1000x nezopakovat. Nejdříve jsem se ho zeptal, co myslí tím “racionální”. Abych ušetřil čas, rovnou jsem řekl, že to rozhodně neznamená moudrý, chytrý, ani správně se rozhodující za znalosti všech informací. To je karikatura toho pojmu. Racionální znamená pouze to, že se člověk rozhoduje. To znamená, že zvažuje možnosti. Nic víc nic mín než to, že nějaké možnosti má, a tak je zvažuje. To dokáže každý. Abych mu pomohl lépe formulovat jeho výhradu, tak jsem pokračoval: “Ale jinak máš samozřejmě pravdu, že na čistej ankap (ať už to je cokoliv), lidi připravení nejsou, a spousta lidí by to nedala, stejně jako třeba mnozí uprchlíci ze Severní Koreji se jen obtížně adaptují na život v Jižní Koreji, nebo češi po revoluci v Rakousku a Německu kradli v obchodech, protože “to tam nehlídali” a tak dále. Souhlasím, že to bude jiné, ale jsi si jist, že je to opravdu argument proti svobodnější společnosti? Proč že by to ti lidé nedali? Co je debilizuje? Je to fakt argument proti ankapu? Zkoušel ještě argumentovat tím, že lidé si přeci nemohou vybírat všechno, a opět jsem souhlasil s tím, že to je právě podstata kapitalismu a volného trhu, že delegujeme na podnikatele a živnostníky. To je specializace. Super vynález. A právě tomu stát zabraňuje. Zakazuje nám delegovat a specializovat se. Zakazuje nám zvažovat možnosti. Stát zakazováním lidi doslova debilizuje. Stát není nic jiného než institucializovaný zákaz. Čím větší stát, tím více zákazů. Taková je realita, skutečnost, whatever. Moc rád bych někdy diskutoval skutečné problémy ankapu, respektive ten jeden jediný, a to jak nejrychleji ankapem nahradit stát. Tam je mnoho prostoru k diskuzím a mnoho slepých map. To je však až krok druhý. Krok první je shodnout se na mentálním modelu. Bez toho to nejde. Dám příklad: 🧑‍🌾 Ale lidé v ankapu by se nechtěli starat o památky! “A ty je do toho chceš nutit násilím? Opravdu jsou staré baráky důležitější než svoboda? Jaký smysl má “kulturnost” vynucená násilím?” Je to jako otužování. Teprve po nějaké době je schopen člověk za “památky” dosadit třeba školství, zdravotnictví, obranu, atd. Jde to pomaleji, než by anarchista chtěl, ale samotnému mi trvalo docela dost dlouho, než se mi to poskládalo. Tak to prostě je.