Má být svoboda slova absolutní? Většina lidí to asi nechce. Menšina lidí to asi chce. No a pak jsou tady “odborníci”. Ti vám sebejistě a rádi vyloží, co svoboda slova je, a co není, protože oni to přeci dobře vědí, protože jsou odborníci, no ne? Ne. A co já, jsem pro absolutní svobodu slova? Samozřejmě, ale s vyjímkama. Háhaha (udělal jsem vtip). Jsem pro co největší svobodu slova, a zároveň nemám problém s tím, že stát vypnul těch pár dementních webů už jen proto, že to pár lidí zprudilo. Ano, škodolibost je zlý rádce, vím. A je mi skoro jedno, že přitom stát porušil svoje vlastní zákony. Skoro jedno je mi to však jen proto, že to stát dělá velmi často, a tak jsem již trochu otrlý. A hlavně, celá debata o tom, co je a co není svoboda slova je akademická (čti odtržená od reality). Teď dávejte pozor: V anarchii nejde o to, co si kdo myslí, že je či není svoboda slova, ale kolik je ochoten za prosazení svého názoru zaplatit (či jinak se obětovat). Je to jasné? Většina lidí by zakázala kde co, protože jim je kde co protivné, ale kdyby měli prosazení zákazu cálovat ze své vlastní kapsy, tak mávnou rukou, a najednou jim je to fuk. To jen existence stroje na snadné prosazování zákazů lidi svádí k tomu, aby si toho tolik zakazovali. Ten stroj na zákazy, konkrétně omezení svobody slova, to je stát. V anarchii je mi skoro fuk, co si myslíš. Zajímá mne, kolik jsi ochoten zaplatit. Mezi tím bývá nekonečný rozdíl.