Stát je něco, co dává perfektní smysl, pokud člověk nezná nic jiného. Proto je pro tolik lidí stát univerzálním nástrojem na řešení všech možných problémů. Tedy krom jednoho jediného problému, který stát neřeší, a to je, když se sere stát. Což je fakt veliký a takřka neřešitelný problém. Co s Putinem? Kimem? Lukašenkem? Jakmile člověk přijde na to, že stát má alternativu, záhy pochopí, že jediným skutečným problémem je stát samotný. Všechny ostatní problémy jsou proti tomu nicotné. S chudobou, hladem, nemocema, nespravedlností, stářím, se vším se dá něco dělat. Aspoň trochu. Vždy je cesta. Se státem se toho nedá dělat skoro nic. Ten se dá leda tak vysvětlovat, a někdy ani to ne. Co může Severokorejec dělat se státem? Co může občan EU dělat s EU? Leda tak staletí čekat, až to vymře nebo se to ve válkách pobije. Stát je mnoho věcí a má mnoho definic, ale ze všeho nejvíce je stát mentální past. Past, že násilí je dobré, prospěšné, užitečné, spravedlivé, jediné možné, historicky odzkoušené, humánní, láska, dobro, mír. Násilí je násilí. Bez násilí by nebyl stát. Pokud by všichni lidé dobrovolně platili daně, nemusel by stát mírumilovným lidem vyhrožovat únosem a vězením, jen aby získal prostředky na svůj provoz. Státisté (etatisté) mají nekonečnou zásobu velmi dobře formulovaných a promyšlených argumentů, proč je násilí (stát) nutné. A ani jeden, proč není.