Koho by spíše překvapilo zjevení boha, věřící nebo nevěřící? Podle mne by byli více překvapení věřící. Já na boha nevěřím, ale nevylučuji ho (to bych musel věřit v jeho neexistenci) Kdyby se dnes odpoledne bůh zjevil tak fajn. Asi bych ho považoval za mimozemšťana, ledaže by prokázal opak. Věřící by ale byli zmateni. Předně, čí bůh by to byl? Křesťanů? Muslimů? Všech? A určitě by nevypadal tak, jak si ho mnozí věřící představovali. Třeba by byl žena. Nebo liliput. A i kdyby vypadal úplně obyčejně, tak by to nebylo to “ono”. Spousta věřících by tvrdila, že bůh není skutečný bůh. To by vedlo až ke komickým situacím. Bůh by měnil vodu ve víno, uzdravoval dotekem, a na výtky reagoval krčením ramen. Duchovní vůdci by měli dost problém se z toho vykecat. “Tak je to sakra ten bůh nebo ne? Nebo to je jiný bůh?” Bůh by se mezitím válel někde na pláži, a popíjel koktejly. Jak o tom přemýšlím, mají věřící sakra štěstí, že se před nimi bůh schovává. A tak mohou spokojeně věřit. V boha, který by navštěvoval talkshow, nebo někde rybařil u chajdy, případně se hádal s vědci a deterministy, nebo třeba kandidoval do politiky “Volte mne, jsem bůh. Nikoho lepšího už neseženete.”, by se věřilo jen velmi obtížně.