Voliči nechtějí, aby se nekradlo. Voliči chtějí, aby se kradlo pro ně. Rozložení politické scény je zhruba takovéto: - Jedna třetina společnosti k volbám nechodí. Je jí to jedno. - Druhá třetina společnosti chce, aby se pro ní kradlo více (tzv. “více přerozdělovalo”) - Třetí třetina společnosti chce, aby se kradlo méně. To je taková ta “drsná pravice”. Kdysi jsem býval “drsný pravičák”, ale dnes vím, že jsem byl jen měkkej komouš, respektive obyčejný státista, jako je skoro každý. Z výsledků voleb mám přesto radost, všeobecné vzedmutí politického buranismu bylo znepokojivé. Nevyhnutelný kolaps státu se sice neodvrátil, nicméně Česko získalo pár let k dobru. Takhle to čtu. Vysvětlit lidem, aby se nechtěli vzájemně okrádat pomocí státu, to nemyslím, že se kdy někomu podaří. Ex post to bude jasné, jako je dnes jasné, že loupeživá plenění a křížové výpravy nebyly zrovna vzorem pokroku, ale tehdy, respektive dnes, to jasné není vůbec. Spoléhám raději na přirozený běh věcí - na evoluci. Stát vyhyne jako dinosauři. V muzeích se budou ukazovat monstrózní ministerstva, přerostlé sbírky zákonů, podivuhodné vymřelé instituce jako bylo EET. Stát je evoluční past, to mi kdysi naznačil Stanislav Komárek: “Jako evoluční past se označuje vývojový trend či cesta, z níž už není návratu, pokud na ni určitý druh vstoupil - a která se mu může stát i osudnou. Dobře pochopitelný příklad: pokud se v rámci pohlavního výběru odstartuje růst a zvětšování parohů, má dotyčný druh jelena už jaksi zaděláno na průšvih. Impozantního veledaňka - rod Megaloceros - si dnes můžeme prohlížet jen jako kostru v muzeích: obrovité parohy vážily jako celá kostra, tedy dobře půl metrického centu, a navíc se celá tato náročná paráda každoročně shazovala a vyrůstala znova. Nebyla věru žádná legrace sehnat každým rokem na evropské glaciální stepi takové kvantum vápníku a fosforu, a což teprve, když se klima začalo měnit a otevřená pláň zarostla lesem! I vlk amatér si mohl být jist svou kořistí, která se beznadějně zamotala do větvoví při pokusu o útěk. A tak už nemáme jeleny rodu Megaloceros, nikdo nad jejich vymizením obzvlášť neteskní a nečetní zájemci si je prohlížejí v knihách a vitrínách.” Jediným rozdílem mezi současným kultem státu a třebas Aztéckou kulturou lidských obětí je rychlost změn. Já se třeba narodil v komunismu. Pubertu prožil ve svobodných 90. letech 20. století, kdy jsme v Česku měli standardní moderní demokracii (ačkoliv jsme si mysleli, že ji nemáme, haha), a teď zažívám pozdní státismus, a možná, že se na stará kolena dožiju všeobecné cryptoanarchie, to je docela dobře možné. No nic, lezu z postele a jdu pracovat.