Kdysi mi jeden (kupodivu neretardovaný) kamarád říkal, že Paroubek je OK, že ho někde viděl na nějaké akci, a že normálně mluvil i se prý smál. Chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, co tím myslí. On si opravdu myslel, že zlí lidé se projevují tím, že řvou, mračí se, nebo co já vím, jakým záhadným duševním pochodem došel k tomu, že arcizmrd nemůže být přátelský, milý, či veselý. Odbočka, otec mi vyprávěl, že taková ta videa, kde Hitler řval a koulel přitom očima, že takhle vystupoval jen vzácně. K lidem, že prý se Hitler stavěl vlídně, shovívavě, vřele. Zpět k tomu, co jsem chtěl říct. Me Too hodně lidem otevřelo oči. Jak mohl ten dobrý, společenský a společností uznávaný jedinec, znásilňovat ženy? Vyhrožovat jim elektrošoky? Prostě sprostě zneužívat své moci a převahy? Mohl, a proto to dělal. Možná kdyby ho nějaká zpražila taserem... tak by to vyšetřovali zase muži. Jak by to asi dopadlo. To nejdůležitější poučení z Me Too je: "Ono se to děje. A je to hnus." Díky za to. Jednou do mainstreamu pronikne i "Me Too" o státu, a lidem docvakne, co se to děje. Že policista zavírající člověka za kouření trávy je úchylný násilník bez citu a svědomí, to dnes chápou už i mnozí policisté. Že to samé platí i o "dělání státu" ještě ne. Neviditelný hnus však nezůstane neviditelný navždy.