Nedávno se mne kamarádka ptala, co bych udělal se zdravotnictvím. Je z oboru, takže očekávala nějakou jasnou odpověď. “Odloučil ho od státu.” jsem neřekl, protože by jí to nic neřeklo. Pokud jo, jenom by ji to přišlo podivně idiotské. Místo toho jsem jí řekl, jaké problémy měli abolicionisté s rušením otroctví. “Propustil bych otroky.” Cože? Co je to za blbost? Vždyť by půlka pomřela hlady a druhá zaútočila na své otrokáře. Ty jsi ale idiot. Rušení otroctví nebylo snadné, ale snad se shodneme, že to bylo naprosto a zcela nutné. Se státem je to přesně to samé. Ale pokud to mám vysvětlit, musím nejprve vysvětlit, proc je stát (otrokářství) takové zlo. Skutečné, syrové, srdce i mozek drásající, a ničím neospravedlnitelné zlo. Nejhorší forma barbarství. Totální popření lidství. Pak teprve se můžeme bavit, jak stát postupně eliminovat a nakonec vymýtit. Kdo nechápe problém, ten nemůže pochopit řešení.