🧑‍🌾 “Soukromá pojišťovna by odmítla pojišťovat lidi, co mají nadváhu... nebo cukrovku... nebo s prodělanou rakovinou... a pak by tito lidé byli naprosto bez pojištění. Proto potřebujeme stát.” Občas na mne někdo vytasí argument, který mne vyresetuje až tak, že zamrkám a musím se nadechnout, z čehož druhá strana nabude dojmu, že mne argumentačně porazila. Předně, nic bych se nepřál více, než být “argumentačně poražen”. Já se pletu nerad, a proto uvítám každou opravu. Hádání se, je to poslední, co mne zajímá. Chci přicházet věcem na kloub, a máš-li argument lepší než mám já, tak to je radostná událost. Rád se poučím, jen mluv. Tenhle argument proti volnotržnímu pojištění je však úplně absurdní. Proč by podnikatelé měli odmítat poskytovat služby? Vždyť na poskytování služeb vydělávají. Kdo neposkytuje službu, ten nevydělá ani halíř. Tlustých, cukrovkářů, lidí po rakovině, je hrozně moc, proč by měli podnikatelé tenhle segment ignorovat? Co by z toho měli? Musím myslet za dotyčného. Asi chtěl říct, že léčení vážně nemocných je dražší než méně nemocných. A? Taková je realita. Vážnější nemoc, dražší léčba, tak to bude vždy, tak to prostě je. Opět musím myslet za dotyčného. Asi chtěl říct, že na to někdo nebude mít. OK, chudí mají méně peněz než bohatí. Opět, realita. Long story short, skoro žádný zastánce státu neřekne na tvrdo, co chce: “Chci, aby stát bohatým bral a dával to chudým.” Takový výrok je naprosto OK, protože je konečně o čem se bavit. Konečně to vybalil. Kdyby stát byl pouze o tomhle, že bohatí mají platit chudým, stačil by na to jediný zákon, a u voleb by se pouze hlasovalo o tom, kolik to má být. Ani bychom nepotřebovali strany ani parlament a už vůbec ne ÚDHPSH a tisíce podobných absurdností. Já bych byl pro. Žili bychom v násobně svobodnější společnosti, takže jednoznačně posun k anarchii. Chce tohle zastánce státu? Těžko říct, protože o tom nikdy neuvažoval. Kdyby o tom skutečně uvažoval, nebyl by zastánce státu.