“Důležité téma je pro ni i bydlení - které podle ní nikoho dlouho nezajímalo, teď se objevilo v předvolební kampani a hrozí, že zase vyšumí. K tématu ji prý dovedly i zkušenosti jejích přátel, kteří si vlastní bydlení nemohou dovolit a kvůli snahám našetřit si na něj jsou nuceni příliš dlouho bydlet u rodičů nebo ve spolubydlení.” A nyní se stala poslankyní, a bude konat dobro. Ale jak? Barák postavit neumí ani nemůže. Co vlastně může? 1) Může z pozice moci nařizovat lidem, co mají dělat. A to je celé. Nic jiného stát dělat nemůže. Může stát stavět baráky? Nemůže. Může pouze nařídit lidem, ať staví baráky. To je obrovský rozdíl. Jaká je vlastně odbornost jábyšů, “já bych tohle, já bych tamto”, poslanců? Jakou mají vlastně poslanci odbornost, aby řídili všechno? Žádnou, taková odbornost “všeznalec či všeznalkyně” neexistuje. Přesto existuje speciální vlastnost, kterou poslanci potřebují nejen k tomu, aby se stali poslanci, ale aby poslanci i zůstali. Pýcha - přílišné sebevědomí, povýšenost, a samolibost. “Já rozumím všemu, a proto se cítím oprávněný o všem rozhodovat.” To proto je parlament plný brouků Pytlíků. “Ukažte, dejte to sem, to je přeci jasný, stát bude bydlení dotovat, a baráky stavět, vy s tím ale naděláte… co tam máte dál? Elektřina drahá? Dobře, zadotujeme. Co dál?” Stát přitahuje takovéhle neschopné a všehoschopné náfuky jak lampa můry. Dobrý člověk si o sobě nemyslí, že zná vše, a už vůbec nemá potřebu lidem vládnout, tj. nařizovat jim, co mají dělat, pod hrozbou únosu a mučením vězením. Už rozumíte, proč je stát stroj na výrobu zla? OK. Jdeme dále. Kolik zla by se ve společnosti mělo vyrábět? Hodně? Málo? Nula? Nula. Jiná odpověď nedává smysl. K čemu jakékoliv zlo? Znamená to, že si chci zrušit policii a armádu? Vůbec! Policie i armáda jsou důležité instituce. Hrozná škoda, že je nemáme. Kolik trápení si Česko(slovensko) mohlo jen ušetřit, kdyby mělo policii a armádu… Co? Že má? Nemá. Má jen iluzi policie a armády. Cokoliv stát dělá, je iluze. Je to imitace něčeho skutečného. Celý stát je Potěmkinova vesnice. Jak jsem psal v úvodu: “A to je celé. Nic jiného stát dělat nemůže. Může stát dělat X? Nemůže. Může pouze nařídit lidem, ať dělají X. To je obrovský rozdíl.” Anarchistou se člověk stane, když si uvědomí, že kulisy, ať jsou sebehezčí a sebevíce realistické, jsou pouze kulisy. Jen barva na kartonu a lepence. Nic víc. Je to podobný pocit, jako když vědci přišli na to, proč permetuum mobile nemůže fungovat. “To je hezké, že se ti to točí tak dlouho, ale na zákonu zachování hmoty a energie to nemění nic.” A to je celé. Nejsem utopista, fanatik, blázen, lunatik, snílek. Jen mezi nimi žiji, a je jich naprostá většina. Zastánců státu.