Tabu všeobecného volebního práva Skoro každý demokrat vám v soukromí potvrdí, že lidi jsou na volby příliš hloupí či zlí. Veřejně to neřekne, protože tuší, že by se vyřadil z civilizovaného světa. Ale v soukromí si rád uleví: “Debilní voliči kurví tuhle zemi!“ Stanislav Komárek o tom jednou napsal, a ty reakce byly 🤬: Jako evoluční past se označuje vývojový trend či cesta, z níž už není návratu, pokud na ni určitý druh vstoupil - a která se mu může stát i osudnou. Dobře pochopitelný příklad: pokud se v rámci pohlavního výběru odstartuje růst a zvětšování parohů, má dotyčný druh jelena už jaksi zaděláno na průšvih. Impozantního veledaňka - rod Megaloceros - si dnes můžeme prohlížet jen jako kostru v muzeích: obrovité parohy vážily jako celá kostra, tedy dobře půl metrického centu, a navíc se celá tato náročná paráda každoročně shazovala a vyrůstala znova. Odkaz na článek v komentářích. Pár poznámek: 1) Dotyčný demokrat pohrdající lidmi nikdy nepohrdá sám sebou ani nezpochybňuje svůj vlastní úsudek. Jeho se problém všeobecného volebního práva netýká. On přeci ví, co je pro ostatní lidi dobré. 2) Avšak dotyčný demokrat si všiml, že je něco špatně, že demokratické volby jakoby spíše k moci přiváděli ty nejhorší z nás, a ne ty nejlepší. Demokrat je z toho smutný a neví, co s tím. 3) V zásadě platí, že volby jsou něco jako nasírací mechanismus. Nikdo není nikdy šťastný z toho, jak dopadnou, ať dopadnou jakkoliv. Teda s jednou vyjímkou. Pokud volby vyhraje nějaký diktátor, který dostane tolik hlasů, že si pak může dělat, co chce, pak jeho voliči jásají, ale zpravidla jim revoluční nadšení dlouho nevydrží, protože diktátor začne utahovat šrouby, aby zůstal u moci, a nakonec volby pro jistotu zruší, ale lidem se neuleví, a jsou ještě více nastaní. Nechápejte mne špatně, možnost volby je super. Bohužel demokraté a právníci především, vzhledem ke zvláštní povaze jejich práce, se zasekli na jedné jediné představě demokracie, a uvažování nad klady a zápory automaticky vzdali. Ono to má své důvody, proc zrovna právníci jsou brzdou pokroku, a neviním jednotlivce, není jejich vinou, že status quo udržovaný státem je pro ně výhodný, ale to je na jinou úvahu, zpět k demokracii. V Jistě pane ministře (kde je vše) v jednom díle někdo navrhuje malé volební obvody, aby voliči vůbec měli šanci znát osobně toho, kdo je údajně zastupuje. Jim Hacker je zprvu pro: “To je skvělé, jak tomu budeme říkat?” “A co třeba demokracie?” 😳😳😳 Jim Hacker záhy pochopí, že více moci lidu by ho připravilo o vlastní moc, takže změnu odmítne. A co moderní demokrat? Ten zůstáva zašprajcnutý ve svém pojetí moderní demokracie, jak ten impozantní veledaněk svým parožím někde mezi stromy. Přitom na moderní demokracii není moderního nic. Je to prastarý princip vítěz bere vše a kdo prohraje, ten žere hlínu. Jsou tam nějaké kosmetické změny, ale princip je stejný jako když nějaký primitiv vymlátí kyjem všechny, kdo se mu odmítnou podřídit. Akorát místo kyje vás zabije mizerné zdravotnictví řízené ne podnikateli ale politiky. Řešení je prosté. Ne méně demokracie, jak navrhuje moderní demokrat, když se napije, ale ještě více demokracie. Celý rituál a ceremonie “moderně” demokratických voleb by šlo nahradit prostým “Plaťte daně komu chcete.” Někdy ty nejsložitější problémy mají ta nejjednodušší řešení. Řešení státu je odstranit stát. Připomínám, jednoduchý nerovná se snadný.