Jeden z nejčastějších argumentů proti anarchii a pro stát, které mi stále někdo zas a znova omílá, je: Lidi jsou hloupí, zlí, debilní, atd. Je to jeden z tzv. resetovacích argumentů, proti kterým se skoro nedá argumentovat. Většinou zamrkám a nevím co říct, jsa vyresetován. Jednak si to nemyslím, druhak i kdyby to byla pravda, tak je to irelevantní, a i kdyby to bylo relevantní, tak je to další argument proti státu. Ne lidi, ale tenhle “argument” je zlý, hloupý, a debilní. Zároveň je až fascinující, jak se všichni státisté, aniž by se znali a domluvili předem, vyjadřují podobně. Táhni do Somálska, kdo bude stavět silnice, lidi jsou zlí, hloupí, a debilní. Furt dokola stejný nihilismus. Otroci a nevolníci také nebyli nejchytřejší, proč asi. Ale nadávat jim za něco, za co sami nemohli? Co tím ten člověk chce říct? Je zlý? Není. Státisté nejsou zlí, hloupí, a debilní, to jen ideologie jsou. Bohužel však ideologie ovládají lidi, a nejvíce ty, kteři si myslí, jak moc jsou immuní, což jsou většinou ti, kteří vydrželi ve školách sedět nejdéle. Jak teda reagovat na tenhle argument? Většinou řeknu, že lidi jsou jací jsou, že nadávat na DNA nikam nevede, ale nemá to šťávu. Když řeknu, že je to ortogonální, nebude mi rozuměno. Když řeknu “No a?” pak budu za ignoranta, který s tím navíc souhlasí. Můžu říct “Argument, že lidi jsou debilní, je debilní.”, ale tím bych debatu jen ukončil. Mohl bych se zeptat “Jak to myslíš?”, ale to bych sám byl za debila, protože “to je přeci jasné”. Korunu tomu nasazuje to, že autor takového komentáře jej obvykle pronáší s úsměvem a přesvědčením, že říká něco moudrého, co já ale vůbec nevím, a nikdy se nad tím nezamyslel. Jak reagujete vy?