A já myslím, že Maláčová a Stropnický udělali dobře, že se osobně zúčastnili kontroly. Pomiňme nyní, že je to nelegální, členové státu jsou stejně skoro beztrestní, to je na jinou debatu, podstatné je, že se toho zúčastnili. Kolik myslíte, že by bylo válek, kdyby se jich prezidenti museli osobně účastnit? Jak vysoké by byly daně, kdyby ministři financí museli osobně nakráčet do firmy, otevřít kasu, narvat to do tašky, a kdyby se majitelé vzpouzeli, vytasit na ně zbraň, a pod výhružkou postřelení je odvést do vězení, a tam je osobně zamknout, a o vězně se starat? Už tušíte, jaký je problém státu? Nedostatek zpětné vazby. Odpovědnost rozředěna jak oučinný homeopatický lék. V USA mi jedna zanícená státistka vysvětlovala, že všechny sladké nápoje musí mít stejné označení jako cigarety. 40 % obalu. Tak jí říkám, jdi tady do krámu, kde prodávají džusy, a nařiď majiteli, ať to udělá, nebo mu vybereš kasu. Nechápala. A to je přesně ono. Lidi nechápou stát. Halucinují o něm, doslova. S naprostou sebejistotou pronášejí věty, které nedávají smysl. Třeba že stát jsme my. Ty jsi stát? Ty jsi ten zkorumpovanej politik? Opravdu? Odnaučit lidi věřit ve stát je možné. Většina křesťanů už jsou v zásadě milí lidé. Sice homofobní, ale už neberou desátky a neupalují. Jejich víra vyhasla. Uvědomují si, že bůh není všemocný, a když se jim rozbije auto nebo záchod, nedovolávají se boha, ale automechanika a instalatéra. Státisté (lidé, kteří věří ve stát), takhle daleko ještě nejsou. Stát je bůh a jedná skrze úředníky. Policisté a úředníci při plnění rozkazů necítí žádnou osobní odpovědnost. Jako za křížových výprav “Zabte je všechny, Bůh už si je přebere.” Maláčová se Stropnickým se zrovna rozhodli takové křížové výpravy pořádat. Rozdejte všem pokuty, odvolací soud už si je přebere. Pokud je tedy odvolání možné. Za mne super. Nezříkají se odpovědnosti. Je vidět, co jsou zač. Stropnický třeba nejen, že nezná právo, on ani nechápe, k čemu právo je. Viz jeho výrok “U mne na zámku si každý může fotit, tak nevím, proč bych si nemohl já fotit něčí fabriku.” Průser a veliké neštěstí státu je, že se vládci schovávají za své lokaje. Musí, protože často neumí nic jiného, než rozkazovat a slibovat. Proč jsou volby ve státě způsobem, jak vybrat do funkcí jedince, kteří se na ně nejméně hodí, o tom napíšu zas někdy jindy.