Můj dědeček z matčiny strany, maďarský žid, utekl nejprve před fašisty pak před komunisty. V Maďarsku svolávali židy na transport. On jediný se rozhodl schovat, rodiče se mu přesvědčit nepodařilo. Přežil jako jediný. Byl to evidentně podnikavec. Z rozbombardované továrny na tabák vzal tabák, který vyměnil za smalt, který prodal nějakému hoteliérovi, aby měl na útěk do Kanady. Komunisté ho chytli a zavřeli do uranových dolů, babičku šoupli do vězení, mámu k tetě. Přesto se jim podařilo emigrovat v 60. letech. V Česku se naučili česky, v Kanadě anglicky. Fun fact, maminka jim vyřizovala pasy těsně před tím, než stát zavřel hranice. Oba už byli v Kanadě, babička pas dostala, dědeček ne. 15 let si dědeček myslel, že emigroval ilegálně, když náhodou máma zjistila, že jeho pas ležel na ministerstvu. I tak musel uplácel komunisty, aby ho pustili do Česka. Kanadské občanství si dědeček užíval. Prý když jeli autem přes hranice, schválně naskládal několik tisíc dolarů do kastlíku auta, aby to celník našel. Když to našel a chtěl zabavit, dědeček mu řekl “Nešahej na to, není to tvoje!” což jako kanadský občan mohl 🙂 Držet cizí měnu byl tehdy pro čechoslováky trestný čin. Mimochodem, čechoslovákem se stal tak, že když ho na konci války jako maďara kvůli emigraci zadržela státní policie, popřel, že je maďar, protože by dostal trest smrti. Čechoslováci dostávali pouze vězení a uranové doly. Dneska se máma a táta sešli u nás na obědě, poprvé od rozvodu v mých cca deseti letech. Těch rodinných historek bylo více, a dost jich bylo bizarních, protože stát. Škoda těch třiceti let, ale mentální nemoc si nikdo nevybírá…