“Dědo, a to si ti pánové v oblecích prostě jen tiskli peníze, kolik jen potřebovali, a nikomu to nepřišlo divný? Že zadělávají na První světový bankrot, to muselo být přeci jasné každému, ne?” “Byla to zvláštní doba. Ta čísla byla všeobecně známá, ale lidé z nějakého důvodu neviděli to, co měli přímo před očima. K smrti vyděšení byli naopak ze skoro neexistujících imigrantů, ze skoro vymýcené chudoby a podobně. Skutečné hrozby skoro nikoho neznepokojovaly. Čím skutečnější hrozba, tím méně se lidi báli a naopak.” “Dědo, jak jsi v tom mohl žít?” “Musel jsem se pořád ujišťovat, že to nejsem já, kdo je blázen. To mi bohužel zabralo skoro celé mládí. Ale jinak to bylo celkem v pohodě. Nakoupil jsem nějaké bitcoiny, a to mi dalo svobodu stát se pánem svého času.” “Nakoupil Bitcoiny?? Co to znamená?? Jak se nakupují peníze? Peníze si člověk přeci vydělává nebo je dostane, když něco prodá. Ale aby si člověk peníze koupil, tomu nerozumím.” “Bitcoin byl tehdy v úplných začátcích. Jen málo lidí tušilo, co to je. Mysleli si, že jsou to nějaké žetony nebo co.” “Dědo, tys teda zažil věci. To je skoro tak šílený, jako ten stát, jak si o tom vyprávěl minule.”