Politici se neživí tím, že pomáhají potřebným lidem. Politici se živí tím, že pomoc předstírají. I kdyby Schillerová neposlala deset mega, ale sto, tak to nemění nic na tom, že na marketingovou kampaň Ryba domácí (billboardy s nápisem jezte ryby) stát utratil 178 miliónů korun, a nikomu to nepřišlo a nepřijde ani teď jako projev čirého šílenství. Možná proto, že takových dotací jsou tisíce. Možná proto, že dotace jsou nic ve srovnání se státníma zakázkama, což jsou stovky miliard, které si mezi sebou rozdělují mafie (v množném čísle). Stát nepomáhá nejvíce těm nejpotřebnějším ale těm nejnepotřebnějším. A ještě jedna poznámka. I ty peníze, které stát teď někde vyštrachá, blíží se volby a je třeba rozhazovat plnými hrstmi, stát nemá. Ještě jednou, protože to je důležité. Ty peníze, které stát teď lidem jakože dá, neexistují. Sice to vypadá jako peníze, ale jsou to ve skutečnosti dlužní úpisy. To je dost rozdíl. Stát není žádná magie, aby mohl vyčarovat peníze ze vzduchu. Stát je podvod, a jediné peníze které má, jsou ty, které někomu ukradl. Jako byste šli do krámu, napsali na papír tisíc korun, a zaplatili tím. Vysmáli by se vám. Státu to projde, protože lidi tomu nerozumí. To však neznamená, že se systém nehroutí a nezhroutí. Jen to není tak vidět. Severokorejec taky jen tak nepozná, že mu vláda lže. Totéž platí pro většinu občanů ostatních států. Tištění peněz způsobuje škody o několik řádů horší než jedno tornádo. Tornádo má smůlu, že je vidět. Stát má bohužel skoro dokonalé mimikry.