Klausovi kritici mu nemají co vyčítat Proč se z Klause stala karikatura sebe sama, to je na jinou úvahu. Co mne ale na poslední kauze zaujalo, s jakou lehkostí se jeho oponenti dopouštějí toho samého (nebo hodně podobného) chování. Ta představa, že Klaus se stane v roce 89 ministrem, a hned na to tajně pošle miliardu dolarů Rusku, se může zdát realistická pouze někomu, kdo Klause hluboce nenávidí, protože jedině nenávist (a její opak, láska) může být tak oslepující. Nakonec ten titulek přišel moc i těm novinářům, a tak ho změnili, stejně jako článek, a to hned několikrát. Lež však oběhne svět, než si pravda nazuje boty. Kdyby se Klaus dokázal povznést, mohl si toho novináře namazat na chleba. Ale protože to nedovede, a nejspíše nedovedl nikdy, tak dopadl, jak dopadl. Zaujalo mne to proto, že mne taky x lidí rozčílilo k nepříčetnosti, a jistě ještě rozčílí, jakkoliv si teď můžu říkat, že ne. Tak bacha na to, já.