Lidé nevolí dle úvahy ale dle povahy V parlamentu nesedí levice, ani pravice, ani fašisté, ani socialisté. Ne proto, že poslanci by k těmto směrům neinklinovali, ale proto, že naopak každý poslanec inklinuje ke všem. Tím více, čím více mezi těmito směry nedovede rozlišovat. Což fakticky nedovede v parlamentu skoro nikdo. Ted mne napadlo, že jsem vynechal komunisty. Nejspíše proto, že komunisté nemají problém s identitou. Dobře vědí, že jsou svině. Tomu se blíží ANO, ale hádám členové ostatních stran se převážně rádi opájí svou dobrotivostí. Lidé nevolí dle úvahy ale dle povahy, a poslanci se rozhodují stejně tak. V parlamentu neprobíhá střed ideí ale nálad a životních postojů. Jsou to kňouralové proti nesnášenlivcům. Pesimisté proti optimistům. Ukřivděnci proti odvážlivcům. A tak dále jak se každý vyspal a narodil. Usmívat se, mračit se, tvářit se ustaraně, spravedlivě, rozhořčeně, a meta nejvyšší - tatínkovsky a maminkovsky (důstojně a státnicky). Asi aby to dítě v člověku nemělo strach. Kdyby politika nebyla tak strašná, byla by hrozně legrační. Tak jako tak, je zcela zbytečná. Je to náboženský rituál.