Lidé nevolí dle úvahy ale dle povahy
V parlamentu nesedí levice, ani pravice, ani fašisté, ani socialisté.
Ne proto, že poslanci by k těmto směrům neinklinovali, ale proto, že naopak každý poslanec inklinuje ke všem. Tím více, čím více mezi těmito směry nedovede rozlišovat. Což fakticky nedovede v parlamentu skoro nikdo.
Ted mne napadlo, že jsem vynechal komunisty. Nejspíše proto, že komunisté nemají problém s identitou. Dobře vědí, že jsou svině. Tomu se blíží ANO, ale hádám členové ostatních stran se převážně rádi opájí svou dobrotivostí.
Lidé nevolí dle úvahy ale dle povahy, a poslanci se rozhodují stejně tak.
V parlamentu neprobíhá střed ideí ale nálad a životních postojů.
Jsou to kňouralové proti nesnášenlivcům. Pesimisté proti optimistům. Ukřivděnci proti odvážlivcům. A tak dále jak se každý vyspal a narodil.
Usmívat se, mračit se, tvářit se ustaraně, spravedlivě, rozhořčeně, a meta nejvyšší - tatínkovsky a maminkovsky (důstojně a státnicky). Asi aby to dítě v člověku nemělo strach.
Kdyby politika nebyla tak strašná, byla by hrozně legrační. Tak jako tak, je zcela zbytečná.
Je to náboženský rituál.