Startup idea: Dobrovolné daně Nic takového jako dobrovolné daně neexistuje, ale o to teď nejde. Jde o to, jak platit “daně” tak, aby z toho členové státu nemohli krást. Jen Babiš za poslední tři roky ukradl něco kolem 20 miliard, dle rozhodnutí Evropské komise a propočtu Pirátů. Teď neřeším filozofické “daně jsou krádež”, ale kradení i podle zákonů státu. Státní zastupitelství a policie však nejsou schopni rozsoudit ani super triviální Čapí hnízdo, takže na ně spoléhat nelze. Co kdybychom se zítra všichni probudili s tím, že už nechceme posílat peníze zlodějskému státu, ale přesto bychom nějak něco platit chtěli. Co? Tak třeba důchodce, kteří se díky státním důchodům stali rukojmí státu. Kdyby se lidé vzbouřili, a přestali platit daně, stát nechá důchodce umřít, protože co jiného může dělat, že jo. Co kdybychom byli skoro všichni anarchisté, co bychom se státem udělali? Tohle je moje oblíbená otázka, kterou mučím lidi, kteří jsou deklarativně proti státu. Jedna věc je být proti, druhá vědět, jak s tím naložit. Kdyby placení daní nebylo povinné, lidi by daně neplatili ne proto, že by je primárně platit nechtěli, ale protože by nevěděli kolik a komu. Zkusme se na to podívat ještě jinak. Dejme tomu, že by v Česku vládl diktátor, který by placení daní zakázal. Zde se hodí připomenout, jaká je vlastně definice daně: Daň je platbou: - nedobrovolnou tedy vynutitelnou - nenávratnou, zaplacenou daň nelze požadovat zpět - neekvivalentní – neexistuje nárok na adekvátní protiplnění za daň, žádný ekvivalent v podobě konkrétního veřejného statku či peněžního transferu - neúčelovou – plátce daně nemůže ovlivnit, na co budou daně použity Stručně řečeno, daň je krádež. Kdyby lidé mohli určit, na co jejich “daně” mají jít, třeba “Chci poslat 30 % důchodcům a zbytek Agrofertu.”, tak by to nebyly daně, ale službu by to plnilo stejnou. Problém je, kolik a komu? Nedovedu si představit jiné řešení, než něco jako obří excelovou tabulku, kde bych viděl, kolik dostali důchodci dohromady za minulý rok, to bych vydělil počtem důchodců, spočítal podíl na jednoho občana Česka, a vynásobil koeficientem “mám víc než průměr, budu tedy platit víc”. Aby takový systém fungoval, daně by museli platit jen občané, a zpětně dostávat peníze zase jen občané. Zdá se to děsně složité, protože to je děsně složité, což však neznamená, že to nelze děsně zjednodušit. Lze začít třeba jen s důchody, a ono už se skoro začlo, protože z těch pár tisíc stejně nikdo nevyžije. V anarchii samozřejmě žádná obří účetní kniha není, jak tedy lidé vědí, co mají platit a co ne? Jednoduše, mají nějaké potřeby, a ty uspokojují. V zásadě i charita je potřeba, pomáhání dělá dobře na duši. Kdyby nebyl stát, potřebných by bylo max. pár procent, samotná existence státu však dělá potřebné i z boháčů, a tím nemyslím zrovna Agrofert, ale třeba podle mnohých levicově orientovaných lidí, by dětské dávky měly dostávat i děti bohatých rodičů, protože prý je to důstojné, žít z podpory 🙃 Zpět ke startupu. Dle definice není startup začínající firma, ale firma hledající tržní niku. Proto v tomto už teď dlouhém statusu nenajdete žádný návod, protože neexistuje, to však není důvod jej nehledat, naopak :-)