Historie se učí pozpátku (od začátku, respektive konce), což nedává smysl, protože jaký smysl má, učit se, co se stalo za posledních deset tisíc let, když nevíš, co se stalo za posledních sto let. Aby studenti pochopili, že A vede k B, musí nejdříve vědět, co to B je. Pokud by se historie učila obráceně, než se dnes učí, možná by se studenti mnohem více ptali "Proč?" To je, jako kdyby sis otevřel Facebook, a ten ti automaticky ukazoval první statusy friendů a stránek, tj. sto let staré kváky, tj. naprosto odtržené od reality. Ještě podivněji se vyučuje ekonomie. Ta se často vyučuje do záporna, tj. na začátku student ví, že nic neví, ale postupem času to ví stále méně, až na konci nejen, že neví, že skoro nic neví, ale navíc je přesvědčen, že teď už ví. Update: Došel jsem k tomu, že učit historii je na hlavu postavené. Žáci by se měli učit především současnost, ta je pro ně mnohem důležitější a mnohem více o ní víme než o minulosti. Předmět "současnost" by začínal teď, a pokračoval by do stále starší současnosti. cc Ondřej Šteffl