Většina lidí má nadprůměrný počet nohou “sčítáním lidu”, které není sčítáním lidu, stát spláchne do hajzlu hned několik miliard korun, aby se dozvěděl čísla, z nichž spoustu už zná, a ze kterých stejně nejde nic moc užitečného vyčíst. Co by ovšem bylo velmi užitečné, je "sčítání" členů státu. Kolik berou, co celé dny dělají, jak často a dlouho stonají, kolik jejich příbuzných dostává zakázky od státu, jaké mají výsledky, kolik hodin stráví v kanclu, jaká mají daňová přiznání a jak to odpovídá jejich majektu, jak často jezdí na drahé dovolené, o jakém majetku rozhodují a za co jsou odpovědní, kolik jich každý rok přibude, kolik z nich se stýká s provařenými mafiány (třeba policista Husák by tam napsal, že se pravidelně stýká s mafiánem Bendou, aby to nikoho nemohlo překvapit). Bohužel, stát je opak toho, co si lidé myslí, že je. To proto skoro vždy stát dělá opak toho, co by dělat měl. Takže se o té nesmírně sociologicky, ekonomicky, politicky, a společensky důležité kastě lidí, členů státu, kteří si na rozdíl od civilistů práci neshání, ale sami vymýšlí, nic moc nedovíme.