Moje odpověď Jediná možnost je zcela změnit způsob výuky. Místo tříd, kde žáci rozdělení dle věku celý den sedí, a poslouchají 6 až 10 přednášek z různých předmětů denně, což je v této kombinaci zcela spolehlivý zabiják pozornosti a zájmu, by se žáci měli dělit do skupin dle předmětu studia. V každé skupině by se žák měl učit především sám, a to proto, že proces učení se je zcela individuální. Někomu jde něco lépe a něco pomaleji, a každý by měl jít svým vlastním tempem. Současná škola je z tohoto pohledu vysoce neefektivní. Pomalejší žáci jsou ve stálém stresu, zatímco ti rychlí jsou věčně znuděni čekáním. Pokud žák neví, má se zeptat starších nebo, pokud jsou ti zaneprázdněni, tak učitele. Pokud má žák například matematiky už plné zuby, měl by mít možnost kdykoliv přejít do jiné skupiny. Rozvrhy, délky hodin, termíny zkoušek, to vše by se mělo přizpůsobovat studentům, ne naopak. Ke zkoušce až když máš pocit, že už to umíš. Pokud to nedáš, nic se neděje, můžeš si zkoušku kdykoliv zopakovat. Dovede si někdo tady představit, že by pracoval způsobem, jakým stát vyučuje? To možná tak ve fabrice u pásu. Pak by také měla existovat dvě pásma výuky. Jedno pro stát (aby se nažral a byrokraté si mohli odškrtnout políčko ve formuláři), a druhé pro studenta. To státní pásmo by se mělo ideálně zcela zrušit, ale to by se školství muselo nejprve odloučit od státu. Chtěl bych říct, že jsem se učením mnoho let živil, a samotnému mi trvalo dlouho zbavit se mnoha nesmyslných návyků ze státních škol. Třeba jsem musel studenty učit spolupracovat a napovídat si. Co bylo asi nejtěžší, bylo odnaučit je předstírat, že vědí. Kde se to asi naučili, že... Školu pro své dítě si představuji jako příjemné klidné místo (žádné debilní zvonění jak na vojně, žádné sadistické zamykání dveří pět minut před osmou) určené k samostudiu a setkávání se. Učitelé pak aby byli kdykoliv k dispozici především proto, aby odpovídali na otázky, a pomáhali řešit "záseky". Ne aby celý den žvanili u tabule, to je mučení a plýtvání času všech zúčastněných.