Kamarádka maminka se na FB filozoficky zamýšlí, jestli znalost “kdo napsal Didaktika” patří k všeobecnému vzdělání. Její potomek si to rozhodně nemyslí a správně se ptá “K čemu mi to kurva bude? To jste se všichni posrali?” (umělecká licence), protože správně nechápe, proč mu to dospělí cpou. Maminka udělala první krok, a sama sebe se táže, jaký to má smysl. První krok je sice zpravidla nejdůležitější, ale také, je to jen první krůček, a sám o sobě je skoro nic. Problém není, jestli ta a ta křížovkářská znalost k něčemu je. Problém je úplně jinde. Pokud dítě neví, proč se něco učí, je učení nejen zbytečné, ale především naprosto kontraproduktivní. Je ironií osudu, že Komenský by se nejspíše smutkem rozplakal, kdyby zjistit, že stát jeho “škola hrou” zařadil do oficiálních mučících technik “vzdělávání”. Jak odpozoroval moudrý Thomas Sowell, státní školství není o moc víc, než drahá izolace od reality. Izolace od reality, tak se projevuje šílenství. To je ostatně celý stát - izolace od reality pomocí danění nečlenů státu. Jako dítě jsem hrozně moc chtěl pracovat, protože ve škole jsem umíral nudou. Naštěstí mne školní dozorci nechali číst si pod lavicí, takže jsem školu dost ignoroval. Ale každý takové štěstí nemá. Zpět ke státu. Kdyby vám vrtalo hlavou, proč se členové státu tak často chovají jako blázni, tak odpověď je velmi prostá. Danění společnosti izoluje lidi, kteří z daní žijí, od reality, a zároveň jim dává moc nad lidmi, kteří z daní nežijí. Smrtící kombinace šílenství a moci - to je stát.