Fandím všem těm, kteří se snaží stát opravit. Stát má vynikající mimikry, takže spousta lidí místo státu vidí zvláštní firmu, dobročinný spolek, skupinu těch nejlepších lidí, zástupce občanů, prostě všechno možné jenom ne čistě parazitickou a agresivní formu života, kterou stát je. Kdyby se mimozemšťané koukli na planetu z vesmíru, možná by lidi ani neviděli. Existence státu je viditelná z oběžné dráhy. Krajinou vede neviditelná hranice (ta hranice je v hlavách lidí) která odděluje jedno území od druhého tak, že na jedné straně lidi umírají o deset let dříve nebo častěji na covid. Ta hranice je přitom skutečná jen v hlavách lidí! Těm, kteří se snaží stát vědomě opravit fandím proto, že o státu vůbec přemýšlí. Takových lidí není moc, pro většinu lidí je stát jako (znečištěný) vzduch. Dýchají a nepřemýšlí o tom. Kdy je stát vidět a kdy není? Ten okamžik, kdy se stát zjeví v celé své hrůze je ten, kdy si člověk uvědomí, že stát není nic jiného, než jeden určitý způsob transformace lidských přání na skutky. Nejde o to, co ze státu padá, ale o to, jak k tomu stát dochází. Jakmile člověk pochopí, jak ta transformace funguje, je schopen předvídat, co se stane když... stát zreguluje nájmy, začne vyvlastňovat, znárodní nějaký sektor ekonomiky, a tak dále. Lidé, kteří chtějí stát opravit, potřebují x-krát selhat, aby je to donutilo se zamyslet, jestli náhodou není chyba jinde. Někomu to dojde dříve, někomu nikdy. Třeba v Česku trvalo skoro půl století experimentování s centrálním plánem, než už i komunistům došlo, že když lidem zakáží podnikat, tak lidé nebudou podnikat. Další krok je, umožnit lidem, aby platili daně komu chtějí. Teď se to mnohým zdá tak absurdní, jako se kdysi zdálo propustit otroky. Každé zlo nakonec požere samo sebe, a stát zrovna požírá sám sebe skrze Bitcoin, který funguje jako černá díra pro státem padělané peníze. Čím více stát bude tisknout, tím více bude černá díra růst. Nebude-li stát tisknout, zhroutí se vlastní vahou tak, že prostě přestane vyplácet důchody a mzdy. Zvedne-li stát daně, lidé budou demonstrovat ne někde na ulici, ale tam, kde konkrétní politici bydlí. To podstatné je, přemýšlet a debatovat o poststátní společnosti. Co s existujícími důchodci? Kdo by měl spravovat památky? Jak tuhle společenskou změnu podat tak, aby ji co nejvíce státistů rozumělo? Nesoustředěný státista by hned vykřikl “Vidíš, potřebujeme stát! Na důchodce a památky.” Kdyby se stalo jen to, bylo by to hezké. Bohužel by se k tomu hned přidali další státisté “Potřebujeme stát, aby zakázal lidem v neděli nakupovat, protože já si to přeju!” Abychom předešli znovuobjevení státu, protože “The State is too dangerous to tolerate.”, potřebujeme bestii odříznout od zdroje potravy; tedy od daní. A k tomu je Bitcoin. Na tom obrázku Bitcoin požírá statky, které lidé používají jako obranu před inflací, čímž z držitelů Bitcoinu vytváří milionáře na úkor lidí, kteří zbohatli na parazitování chudých pomocí státu. Pozor, i v bezstátní společnosti by bylo možné, aby se v neděli nenakupovalo. Pokud se lidé dohodnou, prosím. Vynucovat na někom jiném něco pomocí monopolního násilí, však ve společnosti bez státu možné nebude. Všem se uleví.