Nezhroucení státu Co dělat, aby se stát nezhroutil? Komentátoři s novináři se rádi předhání v líčení nefunkčnosti státu, ale to je nic ve srovnání s tím, co nás teprve čeká. Trochu mi připomínají mne před dvaceti lety, kdy se ještě mělo všeobecně za to, že stát, ač neefektivní nějak funguje, a ideál byl “ten západ”. Tehdy jsem ještě neuměl své výhrady artikulovat, jen mi to přišlo celé hrozně uhozené a absurdní. Asi jako “odborníkům na politiku” teď. “Jeden milión pokuta za nenahlášení brigádníka” teď schválili poslanci. Zešíleli? Jistě, ale neprojevuje se to tak, že by měli sliny u úst nebo vydávali podivné zvuky. Schvalují jen podivné zákony. Stát je šílenství plynoucí z tmářství a nevědomosti a tohle jsou konkrétní výsledky. “Vyvlastnit neobývaný dům, protože bydlet je lidské právo.” zcela vážně navrhují mnozí, a už už si představují, jak se bude na Praze 1 dobře bydlet. Když jim řeknete, že nejvíc prázdných budov má stát samotný, který údajně patří všem, tak to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Že by taková regulace dopadla nejhůře na chudé, kteří nemají na opravu domu, to je nenapadne. Bohatí si do svých bytů kupovaných jako hedge proti inflaci papírově někoho seženou, nebo prostě konkrétního člena státu uplatí. Čím hůře bude stát fungovat, tím více státu budou lidi chtít. Lze se této smrtící spirále vyhnout? Ačkoliv držím Pirátům a STANu palce, iluze si nedělám. Pokud lidé nebudou chápat, v čem je problém, a jak ho vyřešit, nedopadne rozpadání se státu dobře.