Dneska jsem měl skoro hodinovou debatu s jedním hodně chytrým člověkem, kterého ten stát fakt ale už 🚽. Skoro všechny argumenty už zná, není třeba se o ničem hádat. Zajímalo ho, co dál. Co kdybychom byli všichni anarchisti, co bychom dělali? Ale jako doopravdy? Dělali bychom dvě věci: 1. Demonopolizovali stát. Dám příklad. Když se vyskytne problém s nedostatkem respirátorů, stát opravdu může dočasně pomoci. Ale ne tak, že celé odvětví dočasně znárodní (pomocí regulace cen nebo rovnou zákazu konkurence), ale tak, že jednoduše přesměruje (vrátí) peníze zpět lidem. Firmy nakoupí respirátory levněji a rychleji. Není to anarchie, ale je to krůček k ní. Vracet lidem peníze konfiskované pod hrozbou únosu a mučení (daně). Neznárodňovat. Dočasně zachovat přerozdělování, ale nechat kontrolu nad daňovým lupem lidem. S tím lze začít zítra ráno. 2. Vraceli stát lidem. Dám příklad. Ministerstvo zdravotnictví změnit na akciovou společnost, a každému občanu dát jednu akcii. Vzniklo by úplně nové hrací pole. Lidi by si vybrali do čela někoho, komu nejvíce věří. Volby by mohly proběhnout kdykoliv se akcionáři (občané) usnesou. Ať si zvolí za "ministra" klidně Marka Ebena nebo někoho z PPF, to není problém. Problém jsou jednotné volby pro všechno - tam jsme dnes. Není nutné každé čtyři roky převorat úplně vše, a začínat od znova. To je moderní pojetí státu - revoluce každých pár let, která vlastně skoro nic nemění. Politik dnes musí rozumět všemu, protože o všem rozhoduje, takže ve výsledku nemá šanci rozumět skoro ničemu. Proto je sněmovna plná brouků pytlíků. Není to lidmi, je to systémem výběru těch lidí - jedněmi volbami pro všechno. To je třeba změnit, a lze s tím začít také zítra ráno. Dekonstrukce státu je obtížné téma. O to důležitější je, začít se o tom alespoň bavit.