Může vysvětlování anarchie a státu něco změnit? Jo. On totiž skoro nikdo není v jádru zlej. Na každého jednoho Aloise Grebeníčka nebo Alenu Schillerovou připadá hodně lidí, kterým pouze nedochází, co dělají. A právě na takových stojí každá diktatura / totalita / moderní demokratický stát. Není náhoda, že čím mocnější stát, tím více se bojí kritiky, a tím více potlačuje svobodu slova. Skoro každý chce být dobrý, dokonce i Babiš by rád byl. “Se to musí.” je ale mantra skoro všech, kterým nedochází, že lze jinak. Naprostá většina zastánců státu stát bere jako nutné zlo. Ale i lidi, kteří “zlo obejmuli”, třeba Alois nebo Alena, mají ve svém životě nějakou křižovatku, kterou si tak úplně nevybrali, a která určila jejich budoucí cestu. Grebeníčka v 19 zavřelo gestapo, a pak byl v koncentračních táborech. Kde se asi naučil mučit? A Alena Schillerová? Člověk, který celý život strávil v daňovém “gestapu” v útrobách státu? Chtít být hodný, to máme v DNA. Logicky, člověka od zvířete odlišuje schopnost velmi komplexních forem spolupráce. Na to bytost musí být hodná, jinak nepředá své geny. Spolupráci, tedy anarchii (smluvní svobodu, kapitalismus dle definice) máme v genech. I státisté chtějí pomáhat. Dokonce i poslanci by chtěli být užiteční, ač se to zdá k nevíře. ANO, v mnohých dobro umřelo a zůstal jen pragmatický cynismus. Ale to neznamená, že tam to dobro dříve nebylo, a skrytě někde stále trochu není. Vysvětlování anarchie a státu je forma psychoterapie. Někdy pro obě strany, na tom není nic špatného, když to pomáhá. A jo, ten vztek k tomu občas patří, ale jen když nezůstane u něj. Proč myslíte, že státisté reagují tak zuřivě? Kdyby jim anarchokapitalisté říkali nějakou úplnou kokotinu, třebaže, co já vím, žifafy neexistují, že jsou to jen převlečení lidé na chůdách, tak by se smáli, klepali by si na hlavu, ale určitě by nezuřili. Proto má vysvětlování anarchie a státu smysl. Nikdo nechce žít ve společnosti, která je nemorální a neefektivní.