"Jako fakt ale vůbec žádnej stát?" Ne. "Pane bože, ty jsi ale extrémista!" Neznám žádného skutečného anarchistu, který si řekl "paráda, budu anarchista". Naopak, je to dost dlouhý proces, roky pochybování, diskutování, hádání se, a to nejvíce asi sám se sebou. Je to nejspíše podobně bolestný proces, jako když se někteří socialisté odvrací od ČSSD. Všichni chceme, aby to nějak zázračně fungovalo "samo". Omg, jak rád bych byl spokojený volič nějaké strany, která by za mne všechno zařídila, a já se mohl identifikovat s jejím programem. Může být snad něco lepšího než šťastně věřit? OK, proč ale vůbec žádný stát? Úplně nejstručněji, protože to je strašná myšlenková past. Kdo připustí, že "účel světí prostředky", tak záhy ztrácí jakékoliv zábrany. Dám příklad. Co kdybych v parlamentu plném etatistů navrhnul evidenci zednických lžic. Měl bych proto samé dobré důvody. Omezilo by to krádeže, protože použití nelegální (neregistrované) zednické lžíce by bylo trestné. Stát by mohl dělat statistiky a zakázat nebezpečné nebo neekologické zednické lžíce. Zednické lžíce by se lépe dotovaly, stát by zajistil, aby nikdo neměl více zednických lžic než potřebuje. Zcela určitě by to prošlo jako zákon č. 4623426234. Už by to nikdy nikdo nezrušil, není čas, je třeba tvořit zákony stále nové a nové, taková je představa zákonodárce. A dříve nebo později by někdo přišel s tím, že je potřeba speciální zákon, který definuje, co to přesně zednická lžíce je. To však není to nejhorší. To nejhorší je, že další generace lidí by bytostně věřila, že zednické lžíce stát prostě musí registrovat, jinak by "zavládla anarchie". Čím více zákonů, tím hloupější společnost. Doslova. Každý zákon je doslova zákaz o dané věci myslet. Myšlení je spojeno s jednáním, pokud nemáte důvod nějak jednat, protože to zákon zakázal, přestane o dané věci společnost přemýšlet, a tak hloupne. To není náhoda, že je stát tak "dementní", to je pravidlo. Co ale v anarchii, tam by nebyly zákony? Tam by zákony samozřejmě byly, ale nebyly by státní, tedy monopolní. Lidé by si museli vybrat, jaké zákony chtějí, aby na nich jejich spravedlností pojišťovna vynucovala. Poprvé v životě by lidi zákony skutečně studovali. A své rozhodnutí náležitě podpořili tím, komu by se rozhodli platit pojistné. A co kdyby se někdo nepojistil? Tak by to měl dost blbé, protože by se ho nikdo v případě průseru nezastal. Ale lze předpokládat, že takových lidí by bylo asi tolik jako lidí, kteří se rozhodli neplatit elektriku nebo telefon, například.