Kolikrát ani není zřeba zkoumat, zda-li má někdo pravdu. Stačí poslouchat, jak argumentuje. Zastánci EU se smějí UK, že koupili očkování 3x dražší. Jenže v UK začali očkovat o měsíc dříve. Zeptejte se zastánce EU, jestli existuje nějaká věc, kterou by EU neměla dělat, a jestli dokáže říct proč. Bude na vás koukat s úsměvem idiota. Zeptejte se na to samé libovolného etatisty. Vůbec tu otázku nebude chápat. Zeptejte se, jestli by teda vadilo či nevadilo, kdyby EU nebo stát třeba zajišťovali jídlo, zdraví, vše by se řídilo centrálním plánem a lidem by platy určovali úředníci. To by se státistům, bohužel ne všem, asi nelíbilo. Přišlo by jim to divný. Části z nich. Proč je to divné? Státista neví. Kouká. Na co se to ten člověk ptá? Co tím sleduje? Tak to prostě je a basta. Proč nad tím přemýšlet? Stát je v hlavách lidí něco jako slepá skvrna v sítnici. Nevidí ho a nejsou schopni o něm uvažovat. “Slepá skvrna je místo na sítnici, kde zrakový nerv ústí do oční bulvy a ještě není rozvětven na jemná nervová vlákna opatřená elementy citlivými ke světlu. To znamená, že tam nejsou světločivé buňky.” Je nějaký rozdíl, když se nějaká věc platí z daní místo toho, aby se nechala trhu? Tady se státista rozzáří. “Tak jasně, daně jsou lepší, spravedlivější, atd.” 0 % vlastního uvažování. 100 % ideologie