To je starej (ale dobrej) vtip, učit děti daně na příkladech: “Mezitím co děti spí, jim odeberu 35% sladkostí, které dnes dostaly od Mikuláše. Ráno u snídaně jim vysvětlím, co jsou to daně.” Jenže, není to 35 % a není to jednou. Takže v reálu bych každou pochutinu rozbalil a ožužlal. Ale furt to není přesné, jak poukazují někteří na twitteru. “Já vám nevím... neměli by to dobrovolně odevzdat, spočítat, předat dokumentaci.. a na základě té jim sebrat ještě 20% jako penále, protože špatně zařadili mléčnou čokoládu?” “Ne, sami musí nastoupit, sepsat seznam dobrot a sami ti z něj předat ty nejlepší. A musíš tam stát s páskem a vyhrožovat fyzickým násilím, pokud se jen mírně spletou.” “Hlavně jim neříkejte, že čím hodnější budou a tedy více sladkostí dostanou, tím větší podíl sladkostí jim zmizí.” Ale furt to není ono. Děti potřebují také vidět (vidět znamená vědět, pro malé děti a hloupé dospěláky), co se s těmi konfiskovanými sladkostmi stane: - část dám do vitríny, tak aby to děti viděly, a nechám to tam shnít - část vyhodím z okna, zase tak, aby to viděly - část si nacpu do kapes, to děti nesmí vidět! - část rovnou sním, jako odměnu za konfiskování - zbytek rozdělím těm nejzlobivějším dětem - a na závěr, úplně maličký kousek, třeba jeden piškot, dám nějakému hladovému dítěti, abych pak mohl všude říkat, že jsem ho zachránil (o tom, že jeho rodičům jsem také všechny sladkosti sebral, o tom budu mlčet, a kdyby se to stejně provalilo, tak je označím za zloděje, abych ospravedlnil svou vlastní krádež) To by se plus mínus blížilo státu. Teď mne napadá, fakt by asi stálo zato, sehrávat takovéto didaktické scénky, jakože pro děti, a kočovat po vlasti, a bavit tím děti. A co teprve ta legrace, kdyby se dospěláci čertili, že to tak není, kašpárek by si je zval na jeviště, a tam se s nima hádal 🤡