Jak poznáte, jestli někdo lže nebo ne? Tohle je fakt hustej a důležitej skill. Záměrná lež je hrozný zlo a docela vzácnost. Člověk většinou nelže. Plete se, mýlí se, vyjadřuje se jako tatar, ale nelže. Vždy se raději budu přátelit s někým, kdo se často plete, než s někým, kdo vyjímečně lže. U malých dětí a Babiše (a jemu podobných) se lež pozná snadno. Když lže malé dítě, tak klopí či odvrací zrak a je nejisté. Babiš dělá to samé, když říká pravdu. Když Babiš lže, to se také pozná snadno. Dívá se zpříma, neuhýbá pohledem, a je sebejistý. Vždyť lhal tolikrát, a skoro pokaždé mu to prošlo. Problém je rozpoznat lež mezi těmito dvěma extrémy. Hlavně můj vrozený optimismus a láska k lidem mi to komplikují, takže než bych si někým lámal hlavu, tak když detekuji nekonzistence ve výrocích, raději je zařadím do škatulky omyl, a ne do škatulky zmrdismus. Jenže, občas je třeba zařvat “Vy podvodníku! Chyťte ho! Tudy běžel...” 😅 čistě proto, aby dál neškodil. Ale zase je blbé označit za lháře jinak neškodného blba. Co s tím? Ptám se sám sebe, protože jsem teď zavítal na status jedné holky, která prodělala covid, a ještě po x měsících není fit, a nějakej ezopičus ji tam radil hlouposti. No ale co když to je jenom blb? Řešení, pro mne, je skoro nikdy nehodnotit danou osobu, protože do hlavy jí nevidím, a hodnotit jen výroky. To není tak osobní. Píšu skoro, protože existují vyjímky. Maria Mašek, Babiš, Zeman, a další, kteří lžou často a rádi. Tam je naopak strhávání masek důležité. Tihle jedinci jsou jak krysaři s očarovanou píšťalou. Na ně fakt bacha.