Daniel Steigerwald

Bordel versus chaos - Ministr zdravotnictví navrhuje volno ve školách, ministr školství o ničem neví - vnitro distribuuje roušky poštou, SÚKL to považuje za nebezpečné pro občany - A tak dále konce to nemá Stát arbitrárně (svévolně a náhodně) nařizuje tohle a hned zas něco jiného. Bazény jo, koncerty ne, hobby markety jo, hospody ne, má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád... Anarchistům je oponováno, že bez státu by nastal chaos, hotová anarchie. Ano, to přesně by se stalo. Ale bordel by to nebyl, naopak. To stát vypadá, jako by ho řídila skupina bláznů. Něco se v ústavě povolí, zákon to zakáže, vyhláška upraví, a na konci záleží na konkrétním byrokratovi, jak se vys...pal. Bordel nad bordel, zmatek nad zmatek. To není náhoda ani vada systému. To je inherentní vlastnost systému, který se nazývá stát. Dejme tomu, že by v Česku existovaly “státy” dva. Jeden pro příznivce tvrdé ruky a druhý mírnější. Nebyl by to ještě větší bordel? Naopak. Byl by to větší chaos, ale ne bordel. Stát, který z definice nemá konkurenci (to je definice státu, že je to monopol), nemusí skoro s nikým o ničem vyjednávat. Proto může byrokracie furt měnit názory - skoro nic je to nestojí. Tumáš, žer, pokud se ti to nelíbí, smůla. Pokud by existovaly “státy” dva, musely by spolupracovat. To není žádná utopie, státy musí spolupracovat už dnes (čehož je EU opakem, ale to je na jinou diskuzi). Jak by spolupracovaly “státy”, pokud by si navzájem nemohly zavírat spoluobčany do vězení (což je sice možné, ale hrozně drahé)? Normálně, jako spolu spolupracují lidé, když po sobě něco chtějí. Pomocí cenového systému a smluvní svobody. Funguje to skvěle. Říká se tomu volný trh. Jen díky tomu vám např. cizí lidé vozí jídlo až domu. Na trhu operují statisíce firem, a nazval by to někdo bordelem? Chaosem ano, ale ne bordelem. Oproti tomu stát je na daném území jeden, a je to mega bordel. Toto je další z mnoha neparadoxů státu. Že bordel plyne ze snahy státu zavést pořádek. Právě z toho a jen z toho. Vše ostatní je obyčejný chaos, který k životu patří, a není sám o sobě ničím špatný.