Milion chvilek v pasti demokracie Spousta lidí cítí, že je něco špatně. Politiku jako celek nemiluje nikdo. Bere se to jako nutné zlo, viz citát o nejméně špatném systému ze všech. Ale fakt to musí být tak špatné? Aby prezidentem byl zlej dědek? Premiérem estébák, který zbohatl na státu a stále ho dojí, co to dá? Aby státní justice zajišťovala očišťování zločinců? Bez správného mentálního frameworku je situace bezradná. “Volme lépe!” apeluje demokrat, a je to hezký apel, až na to, že nic neřeší. Lidi Babiše a Okamury chtějí. Ne všichni, ale v demokracii vítěz bere vše. “No jo, ale ne takhle!” OK, tak jak? A v tuto chvíli se debata rozpadá. Chceme demokracii nebo ne? “Ano, ale!” Voliči zkoušejí všechno možné, a furt nic. Mnoho z nich hlasuje nehlasováním. Mnoho dalších hlasuje naruby, obráceně, jen aby se sakra už něco stalo. Neděje se skorem nic. Obrovská kreativní síla lidí je zaškrcena hned u volebních uren. “Co je to za lidi? Vždyť je vůbec neznám.” ptá se každý volič, a pak to někomu hodí v naději, že tentokrát snad... Kladu za vinu intelektuálům, že lidi krmí jen nostalgií a nadějí. Analýza ani vize žádná. Naprostá většina z nich nerozumí ani základní ekonomii. Např. takové zlo jakým jsou cla, a teď neřeším danění, ale zlé danění. Jako by stát firmě sebral část zisku (teď jakože ok), a k tomu jí rozmlátil stroje. Jen tak, z tradice. Dokud nebudou novináři atd. schopni odargumentovat ani tyto naprosté základy, neposune se společnost nikam. Já se snažím alespoň zde na FB, ale moje hlavní práce je software, tohle je koníček. Ale zpět k Milionu chvilek. Je to super počin. Určitě nutí estébáka držet se napozoru. Ale co dál? Kudy dál? Kde je opravdová příčina? Tou není Babiš, ten je pouze produktem.