89 “Výborně! Doháníme Polsko. Letos se u nás postaví jen 12krát méně kilometrů dálnic než právě v Polsku! Loni to bylo 75krát méně.” Půjčil jsem si status od Lukáše, abych demonstroval, proč je tak dobré monopol demonopolizovat - můžeme porovnávat. Česko - Polsko. Slovensko - Česko. Rok 89 byl fascinujícím rokem, kdy začalo několikaleté smršťování státu! Stát se leknul, najednou nechal občany cestovat, a především, vzdal se monopolu na vše! Před rokem 89 stát rozhodoval o všem. Podniky posílaly 100 % příjmu státu a nějaký moudrý byrokrat rozhodoval o tom, kolik kdo dostane zpět. Stát rozhodoval naprosto o všem, odpor, stejně jako dnes, byl a je trestný. Stát je z definice agresivní monopol. Na této struktuře není nic dobrého. Zakázat všem jakoukoliv konkurenci v tom a tom, je vždy veliké zlo a plýtvání. Bohužel, tohle skoro nikdo nechápe. “Koukej, jak stát naložil s daňovým lupem, koupil za to X!” říká zastánce státu, a je přesvědčen, že argumentuje. Ale já neříkám, že to stát nedělá! Dělá, no právě! Jakýkoliv státní výdaj a jakýkoliv státní zákon, je automatické další omezení konkurence. Zašlápnutí květinky, která ani nedostala čas vyrůst. Euforie roku 89 trvala jen pár let. Od té doby stát už zase jenom bují. A k tomu se přidal stát zcela nový - EU. Myšlenkové cvičení: Co kdyby dálnice stavěla EU, jak poznáme kdo to dělá lépe a kdo hůře? Jak si zvolíme lepší nebo horší? Nijak. Společnost je tak zdravá a tak pestrá jak moc je rozmanitá. Stát je pravý opak rozmanitosti, pestrosti, a zdraví. Ani třicet let relativní svobody nestačilo, aby se východní evropa zle onemocnělá státem, uzdravila. Státní hranice, na první pohled neviditelné čáry na mapě, ještě pořád brutálně rozdělují geneticky shodné lidi. Na jedné straně 4x větší plat a o několik let delší život. Protože idea absolutního monopolismu - státu.