Zpětně je poklidnej rozchod Česka a Slovenska fascinující. Větší stát se rozpadl na dva menší, a ty se spolu kámoší. Žádná křeč. Ani největší politickej zmatenec neříká "Pojďme obsadit Slovensko." Protože, proč? Lidi by si ťukali na hlavu. Ale stačí zazoomovat jinam na planetu a darmo mluvit. Turecko, Rusko, Španělsko, a EU. Zavilost, patetismus, velikášství, malichernost. Celej brexit je pouze o tom, že si Británie bude vládnout sama sobě. Nic víc. Británie si může dohodnout s EU co chce. Klidně mohou danit 2x tolik, klidně mohou být zelení až na půdu, cokoliv, co budou chtít, budou moci (v limitech demokracie) mít. Je fascinující, že ti samí lidé, kteří proti rozpadu Československa vůbec nic nemají, najednou vidí rudě, když slyší brexit. A přitom to není nic jiného, než že lidé mohou lépe artikulovat svá přání, to je přeci demokracie ne? Raději úplně polopaticky. Kdybychom měli jednu světovládu, jak asi by mohla reprezentovat všechny názory pestře? Nijak. Vláda je monopol moci. Kult monomyšlení a jednoty. Ok, rozdělíme svět na tři světovlády. Třeba Asie, Amerika, Evropa. Lepší? Šílené, ale mnohem lepší než jedna světovláda. Ok, rozdělíme Evropu dle historických kulturních celků. Lepší? Stále děs, ale mnohem lepší než aby třeba Francie a Polsko mělo jedny potratové zákony, to by se asi polákům nelíbilo. STOP: Tady se lidé zasekli. S dojetím a pohnutím čumí na tu hnusnou modrou vlajku a sní. Kam až to dělení by mohlo zajít? Až k člověku. Jedině ten může vyjádřit souhlas nebo odpor. Jedině ten myslí tedy jedná. Vše nad tím je kolektivismus / statism / násilí. Jak by se takový systém nazýval? Třeba... demokracie.