Jednu věc mají právo a ekonomie společné. Dva odborníci mohou zastávat zcela opačné názory. To se může stát i v jiných oborech, ale pokud se tak stane, lze se alespoň shodnout, že ke shodě nedošlo. Obě strany ví, že mají jiné názory, a že sebelepší teorie může být časem vyvrácena (v nějakém dílčím kontexu) ještě lepší a přesnější teorií. To proto, že realita se postupně odhaluje. V právu ani v ekonomii to tak snadné není, protože oboje jsou nástroje moci, a je tak s nimi zacházeno. Matematikou se nikdo vládnout nesnaží. Výsledkem státní právo zmutovalo do systému příkazů a trestů, který je slepý. Ne ve smyslu nestrannosti, ale tak, že krádež není krádež - sebe a své členy stát nesoudí nebo jen velmi zřídka a mírně. Ekonomii to poznamenalo také drasticky. Z původní myšlenky ekonomie, zkoumat kde se bere prosterita a co ji naopak potlačuje, se stala parodie sebe sama. Proutrácet se k bohatsví, taková je mainstream mantra.