Že se ekonomie odděluje od práva, to je veliká tragédie. Dala by se o tom napsat celá kniha: “Jak právo zdegenerovalo a proč jsou právníci tak často morální trosky.” Kdesi jsem kdysi četl, že odjakživa byli ekonomové ti jediní, kteří říkali státu “Ne, tohle nedělej.” Žádná jiná profese moc stát neomezuje. Ani lékaři, ani astronomové, ševci, pekaři, nikdo. Jen ekonomové a jen někteří z nich říkají “Stát nemá být všemocný.” Respektive, mohli a měli by to říkat právníci, ale ti na to nemají pojmový aparát. Někteří právníci intuitivně všemocný stát odmítají, ale zbytku množství zákonů potažmo moc státu vyhovuje. Občan je v záplavě paragrafů, což jsou jen rozkazy a tresty, ztracen, a proto potřebuje průvodce a ochránce - právníka -, na ochranu před ostatními právníky. Právníci pomáhají řešit problémy, které by bez státního práva neexistovaly. Jako obvykle je to systém incentiv. Proto jsou právníci jací jsou. Tíhnoucí k totalitě, kterou eufemisticky nazývají “právní jistotou”. Právníka nezajímá, jestli je právo spravedlivé, ale jestli je rozkaz správně napsaný a trest náležitě vykonaný. Právo ke svobodě nic moc neříká a říkat ani nemůže, protože právo je základním nástrojem svobodu potlačujícím. Kdysi dávno to tak nebylo. Zákon říkal “neukradneš, nezabiješ”, a právo bylo tak jasné, že ani nepotřebovalo armády právníků. Dnes je to jinak. Dnes právo definuje, v čem všem člověk právo mít nemá. Nemáš právo na vlastní jídlo, nápoj, informace, ani školu už ne. Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát. Stát si skoro všechna práva uzmul pro sebe. Listina základních práv a svobod, je defakto listina základních práv a svobod - státu.