Návrh. "Dáš si ještě pivo?" "Chceš, abych tě doprovodil až domu?" "Co takhle jet na víkend do jednoho romantického penziónu ve Svatém Janu pod Skalou?" Cítíte to tam? Samé návrhy. Když někdo něco navrhne, tak to znamená, že jedna strana vyjádří přání, a ta druhá buď vyhoví nebo odmítne. Slovo návrh jasně říká, že druhá strana má právo odmítnout. Tak se to slovo vždy používalo, používá, a hádám používat bude. Jasné jak facka, pokud nejste šéf Ústavního soudu a naprostá většina právníků. "Prezident odvolá na návrh předsedy vlády" Člověk, který napíše takovouhle větu, a míní tím, že prezident musí odvolat, neumí česky. Ba co víc, neumí ani myslet, protože pokud by myslet uměl, tak pokud je ta pravomoc výlučně svěřena premiérovi, tak vůbec nechápu, proč do toho prezidenta zatahuje. "Premiér jmenuje ministry." A je to. Právníci obecně se neumí vyjadřovat a neumí ani moc myslet, protože proč? Ne, není to o lidech :-) Je to opět o incentivách. Napište nesrozumitelný mega dlouhý a nepřehledný logiku nedávající blábol, a můžete kasírovat hustou vatu. Celé to plyne z toho, že právo je postátněné jako většina důležitých věcí. Ústava je nesrozumitelná, a jako obvykle ve státě výsledek je přesně opačný, než je deklarováno. Nejvyšší zákon státu je ve skutečnosti úplně nejnižší. Ústava sice něco deklaruje, ale zákon to pak oseká, co zbude se rozmělní vyhláškou, a úředník si pak stejně dělá co chce, protože je defakto beztrestný, viz berní správa, soudci, státní zástupci, policie, atd. Právníkům to ale divné nepřijde, protože přesně z těchto nejasností žijí. Ne všichni samozřejmě, ale většina jo. Takový je systém incentiv. Lidi jen hrají nalajnovanou hru. Ta hra se nazývá monopol moci. Stát. PS: Stát je samozřejmě ok ve smyslu toho, co jsme zdědili od předků, oni dělali co uměli, ale naprosté šílenství o tom nepřemýšlet, udržovat to, nebo dokonce to hájit a oslavovat.