Stát by stanovil procento, a lidi by posílali daně komu by chtěli. Protože ale nikdo neví, kolik který úřad potřebuje, za malý poplatek by někdo dělal daňové přesměrování za vás. Složitější než dnes by to být fakt nemohlo. Kdo bezvýhradně státu věří, platil by daně rovnou Ministerstvu financí. Kdo věří ČSSD, nechal by daňové přesměrování na Hamáčkovi. Stát by jen určoval procento. Že by nebylo na důchody? A dnes na ně je? Jak to můžeme vědět, když nemáme srovnání? Těch 1600 miliard ročně, co stát vycucne z lidí za rok, jak vůbec můžeme porovnat, když nemáme s čím? Jen historicky (Kalousek za krize investoval víc než STB o deset let později za konjunktury). Tohle je jedinej smysluplnej politickej kompas. ODS by řvala. Pro ČSSD a ANO by to byl rovnou konec existence, z nedobrovolného přesměrovávání si udělali živnost. Ostatní to samé. Možná Piráty by šlo zblbnout, že to je přímá demokracie. Daně nejsou krádež, protože krádež není posvátná. Danění ale je posvátné, nezpochybnitelné, a nedotknutelné. Jako boží plán... Ale ne všude, co se bavím s českými řidiči Uberů, a jinde mimo své bubliny, nejsou pro mnoho lidí tyto myšlenky nijak svatokrádežné. Protože na stát už nevěří. Proč to sem furt píšu? Pro srandu králíkům, pokusným králíkům, teda followerům, ale hlavně proto, že stále hledám ten správný narativ. Následujících x let sice budu podnikat v recyklaci a odpadech, ale co bude pak? Blábolivejch mimózních miliardářů je kupa, já chci mít jasněji. Privatizaci státu už mám rozmyšlenou dost, ale daňové přesměrování místo přiznání je novej vektor uvažování.