Plýtvání státu je vděčné téma a fascinující fenomén. Stát totiž plýtvá naprosto všude a to tak, až přechází zrak. Jakýkoliv stát, ne jen ten český, jak se mysté (lidé rádi se stylizující role, ve které hovoří jakože za nás za všechny) milně domnívají. Přesto jsou místa, kde stát najednou zcela zázračně neplýtvá. Jsou dvě. To první místo je začátek penězovodu u kterého stojíš ty. Ano, právě ty! Ty rozhoduješ o výdajích, takže víš, že lépe to prostě nešlo, a že se možná i dost ušetřilo! Tu druhé místo je konec penězovodu. Tam stát naopak škudlí a měl by rozhodně dávat více! Jasná věc! Zajímavé, že? Všimli jste si? Liberální Institut by mohl vyhlašovat každoročně cenu o největší státní plýtvání roku. Co by to vyhrálo? Miliardy, kterými stát dotuje miliardáře? Nebo takové to drobné denní státní plýtvání jenom pár miliónů z okna sem a tam sere pes dejte víc? Tahle soutěž by mohla možná pootevřít oči zavilým etatistům, pro které je stát zjevením všemocného a dobrotivého boha na zemi. I ultra levicovej Hlavenka se nedávno rozběsnil, že padesát miliard na boj proti suchu schramstne betonová loby. Moji čtenáři ale vědí, že i těch padesát miliard je jen střípek v obří mozaice státního plýtvání, které se nazývá prostě a jednoduše stát / daně. Proč se civilisté (trh) chovají úsporněji, než armáda (stát)? Z mnoha a mnoha dûvodů, ale hlavně, je tam mentální fígl - mne je přece úplně mega u prdele, když plýtvá Škodovka, zelinář, Franta Omáčka. Jeez jsou to jeho prachy, ať si je třeba narve všechny do prdele, oukej, thank you, good bye! Co nás trapí je, když se rozkrádá z nakradeného. Když už mi stát konfiskoval půlku výplaty, tak proboha ať alespoň část nekončí ve spárech mafie, ale třeba u lákařů. Víte kolik je Rathů, Dbalích, a dalších? Nekonečně, až přechází zrak! Řešení je prosté. Pojďme se bavit o redukci státu limitně k nule. Jde to. Stačí jen “vyndat si brouka z hlavy”. Tj. změnit víru ze státu v člověka. Rušme daně.