Debata k EET obnažuje rozpolcenou povahu státu. Nejdříve skoro půl na půl ústavní soud (šest soudců chtělo celou EET zrušit), teď sněmovna. “Je to dobro dobroucí! Musíme to uvalit na všechny!” “Ne! Je to zlo zloucí! Musíme to okamžitě zrušit!” Jakou kredibilitu, důvěryhodnost, a příčetnost vůbec může mít insitituce, která dvěma hlasy současně říká dva protichůdné názory? A samozřejmě opět, není to o lidech. Olidismus je mýtus. Když do arény hodíte dva gladiátory, a řeknete jim “Jen přeživší vítěz dostane najíst.”, je ten souboj “o lidech”? Ne, nedali jste jim jinou možnost, než se vzájemně zabít. Přesně tohle je stát. Místo mírového soužití (klidně si praktikuj manželství výhradně s ženama úplně opačného pohlaví, které jsou pany a mají mega bobra, ale nekecej mi do mého manželství, děkujupěkně) , krvavá aréna, kterou pravidelně ovládne někdo jiný, takže je to jako poslouchat blázna, který se hádá sám se sebou. Čím více státu, tím více třecích ploch a arén, kde jsou proti sobě stavěni lidé, kteří dostávají stále ten samý nemožný úkol: “přežijte oba”. Nejde. Stát je monopol, kde jeden úředníček má větší sílu než ta největší korporace. Není to o gladiátorech. Je to o arénách.