Myslím, ale jistě to nevím, že lidé dříve nedovedli od sebe odlišit člověka a jeho nemoc. U duševních nemocí to spousta lidí nedovede odlišit ještě dnes, ale o tom psát nechci. Fyzické onemocnění, třeba extrémní obezita, není přirozený stav těla. Dříve se to tak ale nebralo. Prostě byl tlustej, škredej, nádorovatej, prostě takovej. Teprve moderní medicína naučila lidi rozlišovat. Aha, ono to není nevyhnutelně osudové, ono se to dá léčit! Člověk není jeho nemoc. Jsou to rozdílné věci! Se společností a státem se to má stejně. Různí Zídkové a Kašpárkové a nekonečný zástup dalších jsou zcela přesvědčeni o tom, že stát a společnost je to samé, že je to ta samá věc. Proto nechápou kritiku státu a proto absolutně odmítají tento vektor uvažování. Člověk a jeho nemoc není to samé. Společnost a stát není to samé. Stát je nemoc společnosti. Dá se léčit. Víme jak. První krok je připustit si existenci nemoci, a že nejde o přirozený a osudově nevyhnutelný (a dle Zídků a Kašpárků dokonce prospěšný) stav věcí. To je tmářství. PS: Je to samozřejmě narubismus, že tmáři sami sebe označují za pokrokové.