Vyhlašuju soutěž o nejlepší vysvětlení zrádnosti nárokového práva. Určitě vás někdy trklo, jak narubisticky lidé chápou právo na X. Někdo to chápe tak, že nikdo nikomu nesmí X upírat. Hodně lidí to ale chápe přesně obráceně. Právo na X znamená právo nutit lidi zajišťovat X ostatním lidem. Stejně jako někdo není schopen odlišit já od my, viz všichni ti psavci, kteří vše píší v první osobě množného čísla (mysmus), ačkoliv tím myslí “já, a všichni ti, kteří si myslí to samé co já, a jiní neexistují”, tak spousta lidí nedokáže rozlišit mezi svobodou a donucením. Já ten rozdíl vidím zřetelně, ale jiní vůbec. “Mám právo být obsloužen i když jsem v očích obsluhy kretén.” dává mnoha lidem smysl. Imho to má co dělat se skromností, vnímáním ostatních, a pokorou. Nechci přece nutit ostatní do věcí, které nechtějí. Nechci způsobovat nelibost. Takhle to chápu já, ale nemám to ještě dobře vyargumentované. Něco mi v tě mozaice chybí. Nějaké slovo. Any idea?